Když se dnes řekne asertivita, spoustě lidí málem naskočí „husí kůže“. Vybaví si třeba neodbytného podomního obchodníka, chladně profesionálního mladíka na telefonních reklamacích nebo “technický” úsměv prodavačky v butiku. Tak tomu ale není. Ostatně pouze verbálním projevem, pokud mu sami nevěříme, jen těžko věrohodně zapůsobíme na druhé lidi.
Asertivita je způsob komunikace a naučené jednání, kterým člověk vyjadřuje a prosazuje upřímně, otevřeně a přiměřeně své myšlenky, city, názory a postoje jak pozitivní, tak i negativní podoby. Vede k pochopení sebe, druhých, respektování druhých, hájení svých práv. Pomáhá při řešení konfliktů. Umožňuje prosazení svého názoru. Podporuje sebedůvěru. Asertivita vede k redukci zbytečných interpersonálních konfliktů a k jejich konstruktivnímu řešení. Předkládá nabídku tréninku k osvojení technik přiměřeného neagresivního hájení vlastních práv. Východiskem filozofie asertivity jsou tzv. asertivní práva. Za nejzákladnější možno považovat „právo sám posuzovat vlastní chování, myšlenky a emoce a být za ně a za jejich důsledky sám zodpovědný“. Od toho se odvíjí další pravidla.
- Vlastní odpovědnost a posouzení chování, myšlenek a pocitů
- Neposkytování výmluv a vysvětlení za vlastní chování
- Vlastní posouzení odpovědnosti za řešení potíží druhých
- Změna názoru
- Dělání chyb
- Říkání “nevím”
- Nezávislost na dobré vůli a mínění druhých
- Dělání nelogických rozhodnutí
- Říkání “nerozumím”
- Říkání “je mi to jedno”
Asertivita předpokládá osobní zralost, která s sebou nese odpovědnost za vlastní postoje, názory a jednání. Proto je důležité pečovat o osobnost poradce ve smyslu analýzy jeho měkkých dovedností, zejména těch v oblasti komunikace, sebepojetí a sebeúcty, ale i dodržovat základní psychohygienické návyky.
Co se týče konkrétních technik, nejznámější je tzv. „pokažená gramofonová deska“. Při ní trváme na svém klidným a rozhodném opakováním vlastního jasně a srozumitelně formulovaného stanoviska. Metoda je účinná, i když může na první pohled působit překvapivě, snad i trochu komicky. Je třeba ji používat velmi citlivě. Může vypadat komicky, působit agresivně. Je ale vhodná zejména, pokud ostatní neberou naše sdělení vážně. Dalšími technikami je využití zpětné vazby (pozitivní i negativní), přijatelný kompromis, otevřené dveře, sebeotevření. Asertivita je naučené chování, které lze natrénovat. Pokud vás téma zajímá, určitě najdete spoustu užitečných návodů na internetu či v dostupné literatuře.
Mějme na paměti, že základním modelem je vždy „win – win“ – výhra pro mě, výhra pro tebe. V našem běžném životě existuje několik problémových situací, které člověka nutí chovat se nepřirozeně, neprojevovat své pocity. Mezi ty hlavní bychom mohli zařadit: vyjádření prostého ne, kdy chceme odmítnout, vyjádření prostého ano, kdy něco potřebujeme, přijímání a adresování kritiky, přijímání a udělování ocenění, pochval, přijímání a sdělování emocí, citů, projevování přání, potřeb vhodným způsobem.
Asertivní člověk dokáže věcně čelit neoprávněné kritice, manipulaci i agresivním výpadům namířeným vůči němu. Asertivní člověk také dovede požádat o laskavost, aniž by se při tom cítil trapně, přijmout pochvalu bez rozpaků, otevřeně projevit své pocity, názory nebo postoje.
I tady platí, že pro každého jednotlivce je jiná cesta tou správnou, a jde spíše o to sladit zásady asertivního jednání s vlastní jedinečností. Vštípit si pár frází a postupů, pak je vyzkoušet a začít používat podle naší potřeby. Rozhodně ale zůstat opravdový/á. A lidský/á. Výsledkem je pak zdravý (přímý, nemanipulativní) a čitelný přístup k druhým lidem. Na tom ovšem nelze pracovat bez zdravé úrovně vlastní sebeúcty. To už je ale zase na další téma..
