Asertivita jako součást zdravé komunikace

24. únor 2020
Aktuality
Autor/ka článku: Jana Galová a kolektiv CKP
Asertivita jako součást zdravé komunikace

Když se dnes řekne asertivita, spoustě lidí málem naskočí „husí kůže“. Vybaví si třeba neodbytného podomního obchodníka, chladně profesionálního mladíka na telefonních reklamacích nebo “technický” úsměv prodavačky v butiku. Tak tomu ale není. Ostatně pouze verbálním projevem, pokud mu sami nevěříme, jen těžko věrohodně zapůsobíme na druhé lidi.

Asertivita je způsob komunikace a naučené jednání, kterým člověk vyjadřuje a prosazuje upřímně, otevřeně a přiměřeně své myšlenky, city, názory a postoje jak pozitivní, tak i negativní podoby. Vede k pochopení sebe, druhých, respektování druhých, hájení svých práv. Pomáhá při řešení konfliktů. Umožňuje prosazení svého názoru. Podporuje sebedůvěru. Asertivita vede k redukci zbytečných interpersonálních konfliktů a k jejich konstruktivnímu řešení. Předkládá nabídku tréninku k osvojení technik přiměřeného neagresivního hájení vlastních práv. Východiskem filozofie asertivity jsou tzv. asertivní práva. Za nejzákladnější možno považovat „právo sám posuzovat vlastní chování, myšlenky a emoce a být za ně a za jejich důsledky sám zodpovědný“. Od toho se odvíjí další pravidla.

  1. Vlastní odpovědnost a posouzení chování, myšlenek a pocitů
  2. Neposkytování výmluv a vysvětlení za vlastní chování
  3. Vlastní posouzení odpovědnosti za řešení potíží druhých
  4. Změna názoru
  5. Dělání chyb
  6. Říkání “nevím”
  7. Nezávislost na dobré vůli a mínění druhých
  8. Dělání nelogických rozhodnutí
  9. Říkání “nerozumím”
  10. Říkání “je mi to jedno”

Asertivita předpokládá osobní zralost, která s sebou nese odpovědnost za vlastní postoje, názory a jednání. Proto je důležité pečovat o osobnost poradce ve smyslu analýzy jeho měkkých dovedností, zejména těch v oblasti komunikace, sebepojetí a sebeúcty, ale i dodržovat základní psychohygienické návyky.

Co se týče konkrétních technik, nejznámější je tzv. „pokažená gramofonová deska“. Při ní trváme na svém klidným a rozhodném opakováním vlastního jasně a srozumitelně formulovaného stanoviska. Metoda je účinná, i když může na první pohled působit překvapivě, snad i trochu komicky. Je třeba ji používat velmi citlivě. Může vypadat komicky, působit agresivně. Je ale vhodná zejména, pokud ostatní neberou naše sdělení vážně. Dalšími technikami je využití zpětné vazby (pozitivní i negativní), přijatelný kompromis, otevřené dveře, sebeotevření. Asertivita je naučené chování, které lze natrénovat. Pokud vás téma zajímá, určitě najdete spoustu užitečných návodů na internetu či v dostupné literatuře.

Mějme na paměti, že základním modelem je vždy „win – win“ – výhra pro mě, výhra pro tebe. V našem běžném životě existuje několik problémových situací, které člověka nutí chovat se nepřirozeně, neprojevovat své pocity. Mezi ty hlavní bychom mohli zařadit: vyjádření prostého ne, kdy chceme odmítnout, vyjádření prostého ano, kdy něco potřebujeme, přijímání a adresování kritiky, přijímání a udělování ocenění, pochval, přijímání a sdělování emocí, citů, projevování přání, potřeb vhodným způsobem.

Asertivní člověk dokáže věcně čelit neoprávněné kritice, manipulaci i agresivním výpadům namířeným vůči němu. Asertivní člověk také dovede požádat o laskavost, aniž by se při tom cítil trapně, přijmout pochvalu bez rozpaků, otevřeně projevit své pocity, názory nebo postoje.

I tady platí, že pro každého jednotlivce je jiná cesta tou správnou, a jde spíše o to sladit zásady asertivního jednání s vlastní jedinečností. Vštípit si pár frází a postupů, pak je vyzkoušet a začít používat podle naší potřeby. Rozhodně ale zůstat opravdový/á. A lidský/á. Výsledkem je pak zdravý (přímý, nemanipulativní) a čitelný přístup k druhým lidem. Na tom ovšem nelze pracovat bez zdravé úrovně vlastní sebeúcty. To už je ale zase na další téma..