Ještě do nedávna se jako charakteristika naší doby používal akronym VUCA (volatilita, nejistota, komplexita, nejednoznačnost) zdůrazňující nepředvídatelnost. Dnes se stále více prosazuje akronym BANI, který na konferenci LEARN & DEV prezentoval Tomáš Langer. Popisuje náš svět jako křehký (Brittle), úzkostný (Anxious), nelineární (Nonlinear) a nepochopitelný (Incomprehensible). Takové prostředí samo o sobě vytváří tlak na výkon. Není divu, že mnoho lidí pociťuje úzkost, zahlcení a přepětí. Tlak je symptomem naší doby – byl, je a bude. Nemá smysl hledat způsoby, jak se mu úplně vyhnout. Mnohem účinnější je posilovat naši odolnost a mentální zdatnost.
První krok: hlídejte si křivku
Již v roce 1908 američtí psychologové Robert M. Yerkes a John Dillingham Dodson popsali závislost výkonu na míře napětí. Došli k závěru, že určitá úroveň tlaku podporuje výsledky, ale příliš velký tlak vede ke stresu a výkon snižuje. Jejich Yerkes-Dodsonův zákon, známý také jako stresová křivka, má tvar oblouku a rozděluje se na tři části (viz další stranu):
- Vlevo: tlak je velmi nízký, je zde málo podnětů. Jsme v pohodlí, komfortu. Nejprve můžete zažívat nudu, později až deprivaci z nedostatku stimulujících úkolů.
- Vpravo: tlak je vysoký, podnětů příliš mnoho. Každý další úkol vnímáme zpočátku jako přítěž, stupňuje-li se tlak dále, klesá výkon a další požadavky působí jako břemeno a nakonec se mohou stát hrozbou pro naše zdraví.
- Uprostřed: optimální zóna výkonu. Podněty v této oblasti jsou motivující, přinášejí radost. Je zde vysoká výkonnost, vysoká motivace, energie, zaujetí, nadšení a pohoda. Je to oblast, kdy jsme ve flow.
Ve které části křivky se právě nacházíte? Hlídejte si svou optimální zónu, ať víte, kam směřovat, a zároveň ať můžete včas zachytit známky přílišného stresu.
Druhý krok: chytejte stresové signály
Abychom mohli na tlak reagovat, potřebujeme včas rozpoznat, že už je ho příliš. Jenže často si neuvědomujeme, že se něco děje, ignorujeme, co cítíme, a jedeme dál až do padnutí.
Jeden z nejjednodušších způsobů, jak tomu zabránit, je vnímat signály stresu — naše vlastní jedinečné znaky, které dávají najevo, že jsme pod tlakem. Proto jsou také báječným systémem včasného varování, že se o sebe máme postarat. Naše stresové signály spadají do čtyř klíčových kategorií:
- Fyzické: bolesti hlavy, napjatý krk/ramena/čelist, zvýšená tepová frekvence, závratě/nevolnost, žaludeční křeče, vyrážka, pocit padání, červenání se, pocit těžkosti, hyperaktivita atd.
- Emocionální: smutek, plačtivost, nervozita, nevrlost, vztek, frustrace, stud, vina, zármutek, zádumčivost/nostalgie.
- Myšlení: mlhavé nebo pomalé myšlení, překotné myšlenky, zvýšené sebe odsuzování, přesvědčení, že jste nemilovaní nebo nesympatičtí, globalizace (všechno jde špatně/ je na nic).
- Chování: nezdravá rozhodnutí, chutě např. na cukr a tučná jídla, spěch, větší nerozhodnost, odtažitost vůči ostatním, jízlivost či nesnášenlivost k ostatním, přecitlivělost/reaktivita, častější nadávání.
Tady je mých pět top signálů stresu: ztuhlá ramena, nadávání, spěch, jedení (hlavně sladké) a zvláštní, ale někdy užitečné, pokud si to uvědomuji: silné nutkání dělat si seznamy, abych se dostala „pod kontrolu“.
Jaké jsou vaše jedinečné příznaky stresu – „signály“? Čím konkrétnější budete, tím lépe! Příště, až zaznamenáte některý ze signálů, zastavte se a zeptejte se sami sebe: Co teď potřebuji? Jak se mohu podpořit? A udělejte něco pro sebe, buďte k sobě laskaví. I kdyby to mělo být jen několik hlubších nádechů a výdechů nebo 5 minut na sluníčku.
Třetí krok: udělejte si z vnitřního kritika poradce
Tlak často nepřichází jen zvenčí – vytváříme si ho sami. Máme na sebe přehnaná očekávání, negativně se hodnotíme, jsme perfekcionisti. To je hlas našeho vnitřního kritika – naší části, která ignoruje či snižuje naše úspěchy, zaměřuje se na nedostatky a chyby. Jeho úkolem je neustále nás kontrolovat a varovat před potenciálním nebezpečím – např. činnostmi, které rozčilují ostatní lidi, a chybami. Vnitřní kritik nás nutí věřit, že nejsme dost dobří. Myslí to dobře, ale používá strach, hněv a někdy i stud, aby nás přiměl dělat to, co chce – zůstat v bezpečí. Jeho záměr je pozitivní: udělat z nás lepší lidi a ochránit nás před chybami, výsměchem, kritikou a odmítnutím ze strany druhých. Neumí jinou metodu než kritizovat. A to nefunguje. Kdo odvádí svou nejlepší práci, dokáže být šťastný a užívat si života, když je neustále pod drobnohledem přísného dozorce?
Ignorovat vnitřního kritika není řešením. Vrací se silnější. Je potřeba s ním vybudovat vztah. Jak na to?
- Uvědomte si, že váš kritik nerovná se vy, je to vaše část.
- Všímejte si ho. Už tím, že ho zachytíte a podíváte se na něj z odstupu, ho oslabíte. Získáte prostor se rozhodnout, zda mu věřit či ne.
- Udělejte si z něj poradce. Naslouchejte tomu, co říká, a zvažte jeho připomínky. Poděkujte mu. Laskavě mu řekněte, že jste jeho zprávu přijali a že to zvládnete. A že si tedy může dát pohov.
V tu chvíli se z tyrana stává poradcem, který upozorňuje na to, co by mohlo být důležité. Získáváte svobodu rozhodnout se sami – s větší laskavostí a nadhledem.
Závěr: Růst v BANI světě
Pokud cítíte tlak na výkon, neznamená to, že jste slabí. Znamená to, že žijeme ve světě, který napětí generuje neustále. Otázka nezní, jak tlak odstranit, ale jak s ním pracovat vědomě. Stresová křivka, signály těla a zdravý vztah k vnitřnímu kritikovi jsou tři praktické kroky, jak posilovat naši mentální zdatnost a odolnost. Protože růst není o tom, že tlak zmizí. Růst je o tom, že se naučíme stát pevně – a přitom zůstat laskaví sami k sobě.
Zdroj: Firemní vzdělávání, 10/2025, www.firemnivzdelavani.eu
