Představme si situaci, kdy student nebyl přijat na vysněnou vysokou školu, se kterou již v mysli a také prakticky počítal, měl konkrétní plány a představy s novou školou spojené. Pokud se nerozhodne pro jinou školu (kterou původně ani moc nechtěl), roční studium jazyků či odjezd za zkušenostmi do zahraničí, je zde ještě jedna možnost, jak smysluplně trávit svůj čas – být dobrovolníkem.
Giddens (2000) charakterizuje dobrovolnictví jako práci bez nároku na mzdu, jako práci, která není vykonávána pro obživu. Za dobrovolnictví nelze považovat každou práci, za kterou není člověk placen – např. práce v domácnosti pro potřeby svých blízkých není finančně odměňována, ale přesto to není činnost dobrovolnická.
Definice podle Šrojdrové (2007) uvádí, že: „dobrovolnictví představuje čas a energii věnovanou ve prospěch společnosti, místní komunity, jednotlivce, mimo nejbližší rodinu, ve prospěch životního prostředí a dalších”. Dobrovolné aktivity osoba podniká na základě své svobodné vůle a bezplatně. Výjimečně se mohou uhradit výdaje spojené s dobrovolnictvím jako např. úhrada jízdného, platba pojistného, platba materiálu na tvoření apod.
Proč tedy být dobrovolníkem?
Lidé vykonávají dobrovolnickou činnost bez nároku na jakoukoli odměnu, ale každý z těchto lidí má pro výkon této služby motiv. Zásadním motivem u dobrovolníků bývá pomoc druhým ke zkvalitnění jejich života. Činnost dobrovolníků nezůstává bez odměny. Není charakteru finančního, ale spíše duševního. Každý svoji odměnu dostává, i kdyby nechtěl. Jedná se např. o dobrý pocit, uspokojení z dobře vykonané činnosti a pomoci jiným, zvýšení kvalifikace, získání kontaktů, praxe, uznání, bezplatného užívání majetku organizace atp.
Důležitou otázkou je, jakou formu dobrovolnictví zvolit, ve které oblasti svoji dobrou vůli uplatnit. Je třeba se zamyslet nad tím, co mi přináší uspokojení, k čemu mám vztah, jaké mám zájmy, a také která cílová skupina je mi blízká – zda děti, senioři nebo postižení spoluobčané. Dobrovolnictví musí být především otázkou svobodného postoje srdce, nemělo by jít o pouhou výplň nudy či nucenou oběť spojenou s výčitkami svědomí. Nesmíme zapomínat, že konečným příjemcem je často bezmocný či zraněný člověk, kterému můžeme naším nesprávným postojem ublížit.
Jaké jsou oblasti pomoci?
- Pomoc osobám nezaměstnaným, sociálně slabým, zdravotně postiženým, seniorům,
- pomoc příslušníkům národnostních menšin, imigrantům, osobám po výkonu trestu, odnětí svobody, osobám drogově závislým, osobám trpícím domácím násilím,
- pomoc při péči o děti, mládež a rodiny v jejich volném čase,
- pomoc při přírodních, ekologických nebo humanitárních katastrofách, při ochraně a zlepšování životního prostředí, při péči o zachování kulturního dědictví, při pořádání kulturních nebo sbírkových charitativních akcí,
- pomoc zvířatům v nouzi, venčení pejsků z útulku,
- pomoc při uskutečňování projektů a programů mezinárodních organizací a institucí.
Konkrétně může dobrovolník trávit čas s dětmi v dětském domově, doprovázet seniory na různé akce, pomáhat při tvořivých aktivitách, vyjet s vozíčkářem ven nebo někomu číst knihu. Možností je bezpočet, záleží na domluvě a potřebě konkrétního člověka.
Je třeba zmínit, že od roku 2002 existuje v ČR zákon č. 198/2002 Sb. O dobrovolnické službě, který tuto službu upřesňuje a blíže specifikuje. V některých městech existují dobrovolnická centra, která evidují potřebné aktivity a zájemce o tuto službu. Nedostatek dobrovolníků bývá např. v domovech důchodců či při pořádání některých veřejných akcí.
Dobrovolnictví vždy přináší zkušenosti a praxi, která je při hledání zaměstnání velkou výhodou. Člověk získá konkrétní představu o dané činnosti či profesi, rychleji objeví její klady a zápory a navíc naváže mnohdy potřebné kontakty.
