Jsou lidé, pro které je práce životní vášní. Proti nim stojí lidé, pro které je práce… prostě jen práce. Posledních pár let se ale počty obou táborů začínají měnit, protože především mladší generace zpochybňují zažitou představu, že osobní spokojenost a pracovní život spolu prakticky nesouvisí. Jinak řečeno, dneska už se nehledá „jakákoli práce“, hledá se něco, co bude člověka naplňovat, co ho bude bavit, co bude dávat smysl.
Nástup ekonomiky vášně s sebou přináší nové a naléhavé otázky: Může být práce vášní opravdu úplně pro všechny? Je v současném ekonomickém ovzduší, které (navzdory překotnému technologickému vývoji) stále lpí na ideologiích 20. století, prostor pro smysluplnost? Ale hlavně, stojí hledání profesní vášně vůbec za to?
Daniel Markovits, který vyučuje práva na právnické fakultě Yaleovy univerzity a je autorem knihy The Meritocracy Trap: How America’s Foundational Myth Feeds Inequality, Dismantles the Middle Class, and Devours the Elite (V pasti meritokracie: Jak mýtus, který je podstatou USA, podporuje nerovnost, narušuje střední třídu a pohlcuje elity), argumentuje, že vášeň pro práci není dostupná všem, protože ti méně privilegovaní se musejí soustředit nejdřív na vlastní přežití, než začnou přemýšlet o nějaké seberealizaci. Co je kontroverznější, Markovits tvrdí, že práce/vášeň není dostupná ani lidem z vyšší třídy, protože ti jsou „nuceni“ hledat si práci podle její prestiže, aby si zachovali společenské postavení a mohli zajistit nadstandardní vzdělání dalším generacím.
Práce jako vášeň: Generační problém? Proč to řešíme tady a teď? Může si vášeň dovolit každý? Je vášeň výsadou elit? Celý článek Ekonomika vášně: Budoucnost práce, nebo výsada bohatých? si můžete přečíst na webu Welcome to the Jungle.
Zdroj: Welcome to the Jungle, www.welcometothejungle.com
