„Být učitelem znamená přijmout zodpovědnost vůči společnosti za vzdělanost mladé generace, za její přípravu pro život a budoucí povolání.“ Vašutová, Jaroslava. 1)
Etickou výchovu zavedlo MŠMT jako volitelný předmět už v roce 2010. Etika by měla být součástí práce a osobnosti každého učitele a je nezbytné, aby s ní byli seznámeni i žáci a žákyně a tím se stala přirozenou součástí jejich životů. Dnes se učí asi na 500 školách z 4 500 základních škol v ČR. Systematická etická výchova je tedy spíše výjimkou, i když už od října 2013 uděluje společnost Etická výchova, o.p.s. ocenění Etická škola. Toto ocenění je pod záštitou MŠMT a jeho cílem je podpořit etickou výchovu ve školách. Taková škola by měla mít zařazenou etickou výchovu do ŠVP, mít pedagogy, kteří absolvovali specializované vzdělávání – kurz etické výchovy. Pozitivem je taky funkce koordinátora etické výchovy (máte taky pocit, že už je těch koordinátorů na školách mnoho?). Mělo by proběhnout testování klimatu tříd. Ve Zlínském kraji toto ocenění získaly: ZŠ Integra Vsetín, ZŠ a ZUŠ Dolní Němčí, ZŠ Slovan Kroměříž, ZŠ Morkovice.
To jsou údaje o školách a etické výchově a jak je to s etikou práce pedagogů konkrétně kariérových poradců?
Řada pomáhajících profesí má svůj etický kodex dán (lékaři, psychologové, právníci,…), ale nad etickým kodexem pedagogických pracovníků se stále diskutuje. Proto je vhodné zamyslet se nad tím, proč ještě nebyl pro učitelskou profesi stanoven. Předpokládá se totiž, že každý pedagog ho v sobě má. Vždyť základním posláním školy je vzdělávat a vychovávat. Tedy předávat to nejlepší ze svých vědomostí a dovedností, ale i ze svého morálního, lidského kreditu. A ten by měl mít každý pedagog vrostlý v sobě. Jen tak může být dobrým a kvalitně vychovávajícím učitelem s dobrým morálním kreditem. Stručně řečeno morálka je soustava pravidel lidského chování a jednání a pedagog by měl jít žákům příkladem. Pedagog – kariérový poradce je osobnost, kterou žák vyhledá, protože potřebuje prodiskutovat cestu, na kterou se vydá na své další studijní nebo pracovní pouti. Potřebuje pochopení, oporu, znalosti. Potřebuje někoho, kdo ho zná, kdo ví o jeho přednostech a slabinách, ví, co ho baví, kam ho to táhne. Žák má potřebu svěřit se, mluvit o sobě, skrytých přáních a tužbách i svých obavách. Proto by měl být v první řadě kariérový poradce empatický. Měl by umět naslouchat a vyslechnout. Vcítit se do potřeb a pocitů toho „svého“ žáka, nastínit mu případné další směrování a přiblížit možnou budoucnost. S tím ovšem souvisí i schopnost nehodnotit, nezesměšňovat, brát sdělené jako důvěrné. Celá komunikace kariérového poradce se žákem by měla být důvěrná. Pochopitelně pokud nedostane svolení k něčemu jinému (dotaz na konkrétní školu nebo firmu, rozhovor s rodiči apod.) Kariérový poradce by měl spíš být něco jako starší a zkušenější přítel, protože v roli kariérového poradce není jen mentorem s jediným správným názorem a znalostmi, které jdou do všech oblasti a obletí celý svět. Kariérový poradce by měl svou poradenskou činnost chápat jako pomáhající profesi.
Co se v tomto etickém principu skrývá směrem k žákům?
- Uplatňovat rovný přístup k žákům (s vědomím, že každé dítě je osobnost, a přístup k němu by měl být individuální).
- Obezřetně nakládat s důvěrnými informacemi (žák svěřuje svá přání, tužby, potřeby třeba i mimo své možnosti a neměl by být proto terčem neúcty nebo posměchu).
- Respektovat potřeby žáka (i když se mohou míjet se současnou realitou, nic není dané navždy, změnit se může hodně věcí).
- Rozvíjet možnosti žáka (pomoci mu s překonáváním překážek, nastínit možné cesty).
- Respektovat žákovy možnosti (zdravotní stav, diagnostikované poruchy).
- Pozitivně motivovat (poskytovat empatické zázemí).
- Sdílet soukromí žáků i jejich rodin (sdělení považovat za důvěrná).
Co je důležité z pohledu etiky směrem ke kariérovým poradcům?
Kariérový poradce by měl dodržovat požadavky dané školním řádem i výkonem své profese. Jeho chování by mělo být etické a měl by být morální autoritou. Věřím, že v našich školách právě takoví kariéroví poradci jsou.
1)VAŠUTOVÁ, Jaroslava. Profese učitele v českém vzdělávacím kontextu. Brno: Paido, 2004. ISBN 80-7315-082-4.
