Kluci jsou raubíři, rádi hrají fotbal, nedaří se jim příliš udržet pozornost ve škole, zajímají se více o exaktní vědy a technické obory. Holky jsou obvykle hodnější, jsou nadanější na ruční práce, více se učí a zajímají se hlavně o humanitní vědy a sociální práci. Muži jsou většinou šikovní kutilové, rozumí politice, umí vydělat hodně peněz, ale nejsou moc citliví. Ženy jsou dobré hospodyňky, s láskou se starají o rodinu, ale moc nerozumí technice a nemají rády sportovní přenosy.
Souhlasíte s následujícími tvrzeními nebo alespoň s některými? Pokud ano, zřejmě jste se ve svém životě setkali s genderovými stereotypy. Pojďme si vysvětlit, čím se vlastně genderová problematika zabývá.
Co je to „Gender“?
„Gender“ je slovo pocházející z řečtiny a znamená rod. Používá se k pojmenování takových rozdílů mezi muži a ženami, které nejsou dané biologicky, ale výchovou v rámci určité společnosti či kultury. Genderové stereotypy jsou označovány předem určené představy o povaze a chování všech příslušníků vymezené skupiny lidí. Může se jednat jak o negativní předsudky, tak o normativní představy (osoby v nějaké sociální kategorii jsou podle stereotypu takové, jaké je pro společnost žádoucí, aby byly). Stereotypy většinou nejsou vytvářeny osobní zkušeností, verbálně a neverbálně je jedinci zprostředkují ostatní členové komunity. Stereotypy týkající se mužů a žen (popřípadě maskulinity a feminity) patří ve společnosti k nejsilnějším.
Genderové stereotypy se nejčastěji týkají osobnosti (představa, že maskulinní gender se pojí se soutěživostí, sebevědomím a logickým uvažováním, zatímco feminní s něhou, empatií a snadným projevováním emocí). Projevují se ovšem také v oblasti tělesných rysů (svalnatost, chlupatost), sociálních rolí (živitel, obstaravatelka domácích prací), povolání (strojař, manažer, chirurg, knihovnice, učitelka, zdravotní sestra) a sexuality (sexuální žádostivost byla v různých dobách střídavě připisována maskulinitě a femininitě. Předpokládá se, že jeden gender je vždy sexuálně přitahován výhradně tím opačným).
Je-li osobě nějakého genderu opakováno, že tuto činnost nemůže zvládnout (například dívka matematiku nebo chlapec práci s dětmi), je možné, že ji bude vinou nízkého sebevědomí a znevýhodňování společnosti skutečně vykonávat špatně.
Kořeny vnímání genderových stereotypů
Uvědomování si genderových stereotypů vznikl společně s feminismem, což je sociálně politické hnutí, které vychází z přesvědčení o nerovném postavení žen a mužů a usiluje o změnu této nerovnoprávné situace žen vůči mužům. Napoleon Bonaparte prý kdysi prohlásil: „Příroda tomu chtěla, aby ženy byly našimi otrokyněmi, ony jsou naším vlastnictvím, ne my jejich. Patří nám, stejně jako stromy plodící ovoce patří sadaři. Co je to za šílenou myšlenku požadovat rovnoprávnost pro
ženy. Ženy nejsou nic jiného, než stroje na výrobu dětí.“ Naštěstí tato doba už je dávno pryč.
První vlnou feminismu řadíme do období, které probíhalo od poslední třetiny 18. století a bylo spojena s přechodem od tradiční společnosti k moderní. Nastoupily svobody a práva, ale jen pro muže. Ani ženy vyšších vrstev nemohly studovat a měly žít pouze pro rodinu (doba vlády Marie Terezie, která se velmi zasazovala o větší práva pro ženy). V chudších vrstvách ženy mohly pracovat pouze jako dělnice v továrnách, služky, kojné nebo prostitutky. Ženy nesměly vlastnit majetek, na
úřadech byly zastupovány svým otcem a posléze manželem. Ženy byly podřízené mužům, nemohly studovat, volit a vlastnit majetek. Hnutí žen vystoupilo nejprve za Velké francouzské revoluce a také o 100 let později v Anglii, zde byly označované jako „sufražetky“. Konec této první vlny byl kolem roku 1930, kdy byly naplněny hlavní cíle – studovat, vlastnit majetek a volit. Feministické hnutí svých cílů sice dosáhlo, ale o faktické rovnosti mezi pohlavími ještě zdaleka nemohla být řeč. Po válce došlo k opětovnému posílení pozice mužů coby živitelů rodin a k návratu představy o jediném možném způsobu realizace žen – v rodině a domácnosti.
Druhá vlna feminismu se začala vyvíjet v 60. letech 20. století a projevila se zejména v USA. Úspěšně prosazenými požadavky druhé vlny feminismu bylo přiznání práva na větší kontrolu žen nad svým tělem, právo na ukončení těhotenství a přístup ke všem profesím.
Genederové stereotypy ve školství
Nerovnosti mezi mužem a ženou se začínají formovat již na prvních stupních vzdělávacího systému. Výzkumy poukazují na rozdílný přístup k chlapcům a dívkám při výchově a vzdělávání mimo rodinu. Ve školství se tyto rozdíly projevují například při rozdělování úkolů v rámci třídy (tvorba nástěnek, zalévání květin), ale i jednotlivých předmětů (děvčata mají vaření, chlapci dílny, dívky mají osvětu v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví a chlapci mají volno). Stereotypy jsou spjaty s představou, že ženy a muži mají ve společnosti zastávat odlišné role, jsou k nim biologicky naprogramováni a je správné tyto rozdíly výchovou dále podpořit. Stereotypy mohou ovlivňovat i výběr budoucího povolání. Dívky jsou směřovány k určitým povoláním (např. učitelka, švadlena, zdravotní sestra) a navzdory individuálním předpokladům jsou zrazovány od tradičně mužských oborů (např. fyzika, programování PC, truhlářské práce).
Příklady genderových stereotypů v jazyce:
- psaní měkkého „i“, byť jeden muž je mezi milionem žen a dětí“,
- nejviditelnějším příkladem problematiky genderu v jazyce je používání tzv. generického maskulina (podstatná jména množného čísla, která v mužském rodě označují souhrnně muže i ženy (zaměstnanci, klienti, studenti, občané, aktivisti, obyvatelé, politici, uprchlíci, atd.,
- všechna tato podstatná jména mají sice i svůj ženský ekvivalent, ale stále se ještě často používají pouze rody mužské, a to i v případech, že jde o konkrétního jednoho člověka (např. označení hodností v armádě),
- podle různých průzkumů se ženy objevují ve zprávách či na titulních stránkách novin méně než muži a pokud ano, tak často ve spojení s „lehčími“ tématy (např. herečky a zpěvačky),
- když redaktor či redaktorka dělá rozhovor s významnou ženskou osobností (slavnou umělkyní, vysokou političkou, top managerkou), která se dostala vlastními schopnostmi na vrchol ve svém oboru, neodpustí si většinou otázku ve stylu „A jak to zvládá vaše rodina?“, čímž se stále zdůrazňuje odpovědnost žen za plynulý chod rodiny a domácnosti,
- samostatnou kapitolou je vztah médií k vyobrazování ženského těla. Často dochází k méně či více otevřeným projevům sexismu.
Příklady genderových stereotypů v rodině:
- nejsilněji působící genderové stereotypy,
- nerovnoměrný podíl žen a mužů na výchově dětí a chodu domácnosti,
- na rodičovské dovolené zůstávají zejména ženy,
- stereotypní představa o poslání a přirozené úloze žen-matek, která má však spojitost i s menšími průměrnými výdělky žen,
- ve většině rodin jsou domácí práce úlohou matky, kdy se stávají náplní jejího volného času poté, co se vrátí z klasického placeného zaměstnání,
- spousta mužů v domácnosti také pomáhá, ale zbývá jim daleko více volného času na jejich koníčky a záliby,
- existuje pojem „neviditelnosti domácí práce“ – není přesně jasné, kdo ji dělá, ale přesto je to nejčastěji žena,
- muži zažívají také genderové stereotypy, neboť se předem předpokládá, že se péče o dítě nebudou účastnit a leží na nich břímě finančního zabezpečení rodiny,
- rodičovská dovolená pro obě pohlaví je v ČR zavedena až od roku 2001, tu ale muži využívají jen ve 3-4 % případů,
- rozdělením rolí při péči o potomstvo však nerovnosti v rodině nekončí. Tím, že má žena zpravidla nižší plat se stává na svém muži finančně závislou a vznikají další nerovnosti v rodině. Nerovnováha moci v rodině někdy vede do extrémů, jako například domácí násilí.
