Ideál rytířskosti a hrdinství nás provází od samotného začátku dějin. Nejen ve středověku se muži učili pokoře a zároveň odvaze a statečnosti. Obnovení těchto ideálů a kultivace našich osobností je velkým tématem pro další vývoj společnosti.
Jedna z významných forem sociálního učení je nápodoba. Většina z nás se během dětství a dospívání snažila přiblížit některému ze svých ideálů z řad populárních hvězd, možná i našich učitelů. Zapálený učitel může nadchnout pro nějaký předmět, oblast nebo činnost, která může žáky ovlivnit při výběru dalšího vzdělávání nebo kariéry. Vzory hodné následování nacházíme v klasické literatuře i divadelních či filmových adaptacích
Podle sociologů všichni lidé potřebují víru, ideál, náboženství či mýtus. Jinak tomu není ani v dnešní společnosti často zmítané nepokoji, složitými problémy a vyhrocováním rozporů, které odráží změny v pojetí smyslu, cílů a hodnot lidského života. Člověk, který hledá svoji životní cestu, cíle a ideály, profesní směr, nutně potřebuje nějaké zakotvení, příklad toho, že lze na život nahlížet i jiným způsobem, něco v životě dokázat. Víru a ukázku toho, že má smysl usilovat o namáhavé věci, blaho své i druhých, ne si jen povrchně užívat svých dní bez ohledu na okolí. Také mít nablízku někoho nebo něco, co mu umožní cítit se bezpečně i v rozbouřených situacích. Kdo mu zároveň poskytne inspiraci, vnitřní motivaci v určité profesi, povolání nebo obecně v prožívání života. Šťastnou hvězdou, světle na cestě může být silná osobnost, která nás něčím přitahuje a se kterou chceme být v nějaké formě kontaktu.
Výchovným vzorem je taková osoba, která je dětem předkládána v rámci výchovy a vzdělávání jako příkladná. Je jim blízká a zároveň má takové kvality, ke kterým je chceme vést. V takovém případě se s ní jednodušeji ztotožní a mohou ji snadno následovat. K charakteristice takové osobnosti by měla patřit i jistá vyzrálost, zodpovědnost za svůj seberozvoj, otevřenost k novým podnětům, tvořivost, zároveň čitelnost a pevnost v zásadách.
Rodina je prvním místem, které se podílí na utváření vztahu dětí k lidem žijícím v jejím okolí a ke společnosti vůbec. Prostřednictvím svých rodičů se děti každodenně seznamují s názory a postoji k ekonomickým, politickým, filozofickým, ekologickým a dalším otázkám života společnosti. Častým opakováním a upevňováním názorů a postojů dochází k vštípení zásadních hodnot. Jakmile jsou ovšem vybudované základy, je dobré dětem nechat prostor pro vlastní cestu, možnost volby své životní filozofie, strategie.
Také škola je místem, které vedle rodiny může celkově ovlivnit pohled dítěte na svět, jeho osobnostní kvality, volbu životních ideálů. Učitele/učitelka, výchovný nebo kariérový poradce/poradkyně, který/která má děti rád/a a je pro ně přirozenou autoritou, vnímají silně a rádi napodobují jeho/její jednání zejména v mladším školním věku. Osobnosti z firemního světa, odborníci z praxe ve výuce, sdílení formou besed, exkurzí, projektů nebo i návštěva vzdělávacích konferencí typu TEDx. To vše může pomoci nastartovat děti (ale i doprovázející učitele) a nadchnout je pro další aktivity v oblasti studijního nebo kariérového rozvoje.
Další vzory mohou děti nacházet mezi staršími sourozenci, vrstevníky, v literatuře či v médiích. Obávám se ale, že hrdinové v televizi, na internetu jsou až nepříjemně často stejnorodí, arogantní, egoističtí, příliš dokonalí, žijící spotřebním způsobem života. Lépe je vybírat takové pořady, které v dětech probudí touhu po tom být lepším člověkem, a to jednoduchou a atraktivní formou.
Pozitivní vzory hrají velkou roli při vývoji dětí a mládeže i celé společnosti. Mravní výchova by měla posilovat charakter a vůli, prosociálnost osobnosti a prostředí, které člověka obklopuje. Hrdinství by nás mělo inspirovat k mravnímu jednání, žití takových postojů a hodnot, které nám umožní být lepším člověkem. A vést v důsledku i spokojenější život.
Závěrem – nabídnout našim dětem pozitivní vzory v osobní i profesní oblasti není jistě utopistickou snahou, ale způsobem nutným k přežití celé společnosti. Přeji nám hodně štěstí.
