Reflexi můžeme chápat jako mentální proces, který podporuje učení a zapamatování probíraného tématu. Reflexe umožňuje žákům se vědomě rozhodovat o tom, jaký mají ke zkušenosti postoj a jestli díky ní mají potřebné informace, které potřebují. Reflexe také umožňuje zastavení a nahlédnutí zpět, aby žáci lépe porozuměli souvislostem mezi předchozími zážitky a zkušenostmi a využili nalezené uvědomění ke změnám do budoucna.
Slovo reflexe v latinském jazyce (reflecto) znamená ohýbat, obracet nazpět, odrážet. Reflexe je fáze procesu učení, ve které se žák ohlíží za procesem učení, kterým právě prošel a formuluje si svůj nový obraz tématu nebo problému (co teď o něm ví, co si potvrdil, co opravil, jaké otázky zůstaly nezodpovězeny, čemu by se chtěl k tématu příště naučit).
Reflexe je stejně důležitá, jako ostatní fáze procesu učení
Na reflexi se při výuce často zapomíná, i když je stejně důležitá, jako ostatní fáze procesu učení. Během ní si žáci třídí, sjednocují, systematizují vše nové, čemu se naučili. Je důležité, aby se reflexi v hodině věnoval potřebný čas. Bez ukončené reflexe zůstává žákům i kariérovým poradcům nejasné, co žák doopravdy během učení pochopil. To je důvod, proč reflexi nemůže nahradit shrnutí kariérového poradce.
Reflektovat lze např. vlastní vnímání konkrétního tématu, vlastní činnost či konkrétní aktivitu, vlastní kompetence nebo jak se cítíme ve skupině. Pro skupinové reflektivní sezení jsou hodnotné sdílené osobní názory a prožitky reflektujících, protože jejich vyslovením je žák pojmenuje, a také je může konfrontovat s názory a prožitky ostatních. Reflexe tak zvyšuje potenciál k tomu, že se žáci něco naučí, ale neznamená to, že vždy je potřebná k tomu, aby proběhl proces učení. Také platí, že starší žáci jsou více reflektivní a nevyžadují tolik vnějších rad od autorit.
Reflexe je možné vyzkoušet např. pomocí schématu Gibbsova cyklu reflexe, který je vhodný pro začínající facilitátory a využívá tyto návodné otázky:
Popis situace: Co se stalo?
Pocity: Jaké pocity a myšlenky jsem při dané aktivitě prožíval?
Hodnocení: Co dobrého a špatného si z této situace mohu vzít?
Analýza: Jaký smysl tato situace může mít?
Závěr: Co dalšího mohu udělat?
Akční plán: Pokud se do této situace dostanu znovu, co udělám jinak?
Metoda I. N. S. E. R. T.
Jedním z konceptů, jak vést žáky k sebereflexi je metoda I. N. S. E. R. T. Ta se může realizovat např. tímto způsobem: Kariérový poradce vybere text k požadovanému tématu a představí žákům danou metodu, respektive systém čtyř značek a ty pověsí na viditelném místě ve třídě.
„Fajfka“ – to znám, je to v souladu s mými dřívějšími vědomostmi
+ – informace je pro mne nová, přijímám ji, rozumím jí
– – informace je v rozporu s tím, co vím z dřívějška, nepřijímám ji
? – informaci nerozumím, je mi nejasná, potřebuji ji rozvést, konkretizovat
Žáci ve stanoveném limitu individuálně pročítají text a opatřují jej značkami. Žáci pak společně doplňují k jednotlivým značkám, např. umístěných na flipchartu fakta, která si zaznamenali. Pokud už bod někdo zapsal, tak je možné zaznamenat jen čárku. Kariérový poradce pak pro třídu konstatuje plusy a fajfky. Otazníky a minusy komentuje a ujasní si s žáky jejich výklad. Některé z otazníků a minusů může kariérový poradce zadat ke zjištění jako domácí úkol na příště.
Zdroje:
Kolektiv autorů. Metodická příručka k tématu Člověk a svět práce. JCMM, z. s. p.o., 2020. ISBN: 978-80-907859-1-5
Nehyba, Jan. Šest mýtů o reflexi? Gymnasion: časopis pro zážitkovou pedagogiku [online]. 2018, 12(1), 24-29 [cit. 2020-05-07]. ISSN 1214-603X. Dostupné z: https://gymnasion.org/wpcontent/uploads/2018/05/G22-web_final.pdf
