Každý člověk se občas ocitá v situaci, která je pro něj obtížná a považuje ji za velmi stresující a obtížně vyvážitelnou. Ať už se jedná o náročné období před koncem pololetí, přípravu na maturitní zkoušku, přijímací zkoušky na vysokou školu nebo hledání prvního zaměstnání a vstup na trh práce. Abychom tyto situace zvládli co nejlépe, je dobré znát sám sebe, své možnosti, limity. Naučit se některá pravidla duševní hygieny a praktikovat je v každodenním životě.
Stres se objevuje, pokud požadavky ze studijního, pracovního prostředí převyšují schopnost žáků, zaměstnanců se s nimi vypořádat (nebo je ovládat). Nejedná se o nemoc, ale prožívání stresu může mít vliv na duševní nebo fyzické zdraví.
Zátěž a stres jsou od pradávna přirozenými atributy lidského života. Fakt je ale ten, že pro člověka v dnešní době je typické, že jeho existenci doprovázejí rozsáhlé a rychlé změny životního stylu, které mnohdy nedokáže zvládat. Problematiku stresu, duševní hygieny tvoří rozsáhlý okruh různých teorií, hypotéz, přístupů, které mají interdisciplinární charakter. Obecně nelze říci, zda je stres dobrý či špatný, jelikož některé mírné stresory jsou žádoucí a podporují svého nositele k lepším výkonům. Vždy záleží na intenzitě stresoru a psychické odolnosti člověka.
Naše tělo se snaží stresu bránit a zbavit se jej. Tento stav nazývá H. Selye jako GAS (obecný adaptační syndrom), který vzniká narušením homeostázy organismu a probíhá ve třech stádiích:
- stres zasáhne organismus, organismus zažije otřes, šok, nastane poplachová reakce a mobilizace obranných mechanismů
- stav zvýšené rezistence, odpor ke stresu – cílem udržet adaptaci organismu
- stav vyčerpání – fáze psychického a fyzického vyčerpání
Průběh stresu je individuální, záleží na odolnosti organismu vůči stresu. Důležité je, aby stres na člověka nepůsobil po dlouhou dobu. Stresorem může být široká škála nejrůznějších fyzikálních i emočních podnětů, také běžné životní nároky a požadavky, vyvolávající v organismu napětí. Všichni asi známe období na konci školního roku, před důležitými životními událostmi spojenými se studiem nebo prací. Nebo průběžné napětí, pokud se nám nahromadí více podnětů a nevíme si s nimi rady. Důležité je si uvědomit, že stres je ovlivněn nejen mentální interpretací aktuálně působícího stresoru, ale i jeho pouhou anticipací (vnímaným ohrožením, střetem škodlivými podmínkami určitého druhu).
V moderním konceptu integrujícím různé směry nahlížíme na člověka jako otevřený víceúrovňový systém s četnými zpětnými vazbami a vztahem k okolnímu prostředí. Stres lze považovat za energetické přetížení vstupu do živého systému. V tomto procesu vzniká námaha, při které se spotřebovává energie. Stres nabraný v práci a při studiu se obvykle projeví i v jiných oblastech života, v rodině, ve vztazích, ve zdraví. Působí na člověka celkově, nemusí tak být vždy zřejmé, kde začíná a kde končí.
Bezprostřední reakce na vnímané ohrožení mohou být nespecifické (fyziologické, psychické, aktivace široké škály emocí), specifické (řízené behaviorální procesy, obranné mechanismy a copingové strategie). Dlouhodobé působení zátěžových podnětů má vliv na imunitní, endokrinní, nervový systém, chování člověka i jeho celkový zdravotní stav.
Faktory ovlivňující zvládání stresu
Zvládání není jednorázovou záležitostí, ale je to dynamický proces, který se neustále vyvíjí a mění. Nejedná se o automatickou reakci na stres, protože vyžaduje určité vědomé úsilí o zvládnutí nebo zvládnutí situace. Při zvládání stresu hrají důležitou roli osobnostní rysy jednotlivců – rozdíly v přístupu k obtížím, odolnost, vnímaná osobní zdatnost, optimismus, naučený optimismus a pesimismus, smysluplnost života a smysl pro humor, pozitivní naladění, sebevědomí, svědomitost, typy osobnosti (Křivohlavý, 2003).
Způsoby zvládání stresu
V přístupu ke stresovým situacím rozlišujeme dvě základní reakce – obrannou a zvládací.
Obranné mechanismy představují spíše neadaptivní způsoby vyrovnávání se se stresem, slouží k pasivnímu vyhýbání se zátěžovým situacím.
Copingové strategie jsou oproti tomu přizpůsobivé, akční způsoby vyrovnávání se se stresem, probíhají na vědomé úrovni. Mají protektivní účinky na duševní zdraví jedince a jsou orientovány na aktivní řešení stresových situací.
Mezi copingové strategie např. patří:
- řešení problému
- vyhledávání informací, plánování
- pozitivní reinterpretace
- obrat k náboženství
- vyhledávání sociální podpory
- rozptýlení, snižování napětí, projevení emocí
- smysl pro humor
(Křivohlavý, 2003)
Další konkrétní techniky, vedoucí ke zvládání stresu, jsou relaxace, meditace, imaginace, biologický zpětná vazba biofeedback, náboženství a víra. Důležitý je i správný životní styl, tzn. pestrá strava, pohyb, dostatečný spánek, aktivní trávení volného času, koníčky. Rovněž je třeba mít v pořádku mezilidské vztahy, pevné zázemí, příp. i kvalitní sexuální život a harmonický partnerský vztah.
Co se týče zvládání stresu v konkrétních situacích, např. těsně před maturitní zkouškou nebo důležitým jednáním v práci, pracovním pohovorem, mezi osvědčené a snadno využitelné patří dýchací techniky, talismany, podpora blízké osoby v čekací místnosti, nejrůznější rituály, pohyb, napínání a uvolňování svalů v těle, afirmace, zaměřování pozornosti na pozitivní prožitky, vzpomínky. Každý má jiné zvládací strategie. Je dobré je znát, vyzkoušet, co na vás funguje a v případě potřeby zařadit do svého studijního či pracovního života..
