Jednou měsíčně na kávu s někým, kdo vás inspiruje

19. říjen 2026
Aktuality
Autor/ka článku: Jana Galová
Jednou měsíčně na kávu s někým, kdo vás inspiruje

Jednou měsíčně pozvat na kávu nebo oběd někoho, koho obdivujete. Za rok z toho vznikne dvanáct rozhovorů. Americká marketingová manažerka Victoria Zelefsky tomuto zvyku říká přístup 12 x 12 a v únoru 2026 o něm napsala sloupek pro Forbes Communications Council. Je to názorový text člena této sítě odborníků, ne reportáž ani výzkum, takže ho čtěte jako osobní zkušenost s jednoduchým nápadem.

Jak to funguje

Zelefsky si vybírá lidi, kteří ji inspirují. Může jít o známé, které zná jen povrchně, o lidi, jichž si váží zpovzdálí, nebo o ty, s nimiž se krátce potkala v práci či v osobním životě. Jednou za měsíc jednoho z nich osloví a pozve na kávu nebo oběd. Dvanáct promyšlených rozhovorů ročně, které zahajuje ona sama, a nic víc.

Zvyk jí doporučila zkušená majitelka firmy, u které hledala radu ohledně kariérního postupu. Podle ní tak člověk ukáže odhodlání a chuť se posouvat. Zelefsky dodává, že přístup buduje sebedůvěru: oslovit někoho, koho znáte málo, ale vážíte si ho, vyžaduje odvahu, a s každým rozhovorem se to usnadňuje.

Proč to podle autorky funguje

Hodnotu nevidí v jednotlivém setkání, ale v pravidelnosti. Ne každý rozhovor skončí nabídkou práce nebo povýšením a nic takového nečeká. Každé setkání ale něco naučí:

  • někdy ujasní, jakou práci chcete dělat,
  • jindy ukáže, jak přemýšlejí, komunikují a rozhodují jiní vedoucí,
  • občas vyjde najevo, že byste si měli zlepšit, jak se prezentujete, nebo se na schůzky připravit pečlivěji,
  • a někdy zjistíte, že druhý není tím, za koho jste ho měli, což je podle autorky stejně užitečná informace.

Vztahy, které takto vznikají, jsou podle ní trvanlivější než ty z networkingových akcí, kde jde hlavně o sbírání vizitek.

Rozhovor vedený zvědavostí

Kvalitu vztahu podle Zelefsky určuje to, s čím člověk přijde. Rozhovor funguje lépe, když ho vede zájem: zeptat se, jak druhý zvládl nějakou výzvu, co ovlivnilo jeho kariérní rozhodnutí a co se cestou naučil. Setkání, která začínají větou „potřebuju pomoc s…” nebo „snažím se získat…”, působí podle ní transakčně a jednostranně.

Zvyk je udržitelný, protože je konkrétní. Stačí připomínka v kalendáři a důvod někomu napsat, i když je v práci hodně napilno.

Co o tom víme

Zelefsky nepředkládá žádná data, jen vlastní zkušenost. O tom, že by přístup 12 x 12 někdo ověřoval výzkumem, text nic neuvádí.

Nepřímou oporu má myšlenka v klasické práci sociologa Marka Granovettera z roku 1973. Vycházel z průzkumu mezi 282 muži v USA a zjistil, že při hledání zaměstnání pomáhaly spíš volné známosti než blízcí přátelé. Známí se totiž pohybují v jiných kruzích a mají přístup k informacím, které vaše nejbližší okolí nezná. Velký pětiletý experiment s 20 miliony uživatelů LinkedInu, publikovaný v roce 2022 v časopise Science, jeho hypotézu potvrdil, s upřesněním: slabší vazby byly pro získání práce v průměru užitečnější než silné, nejlépe fungovaly vazby mírně slabé a ve více digitálních oborech byl rozdíl výraznější. V tradičnějších oborech mohly být užitečnější i silnější vazby.

Tip pro kariérové poradce a poradkyně

Přístup se dá vyzkoušet s klientem jako dlouhodobý úkol. Dvanáct setkání ročně může být pro začátek hodně, klidně jich může být méně a klient si lidi vybere sám. Dá se začít u těch, které alespoň trochu zná, autorka sama zmiňuje i ty, s nimiž se jen krátce potkal. Tři otázky z jejího textu (jak zvládl výzvu, co ovlivnilo jeho rozhodnutí, co se naučil) se hodí jako příprava na rozhovor.

Zdroje:
Victoria Zelefsky: The Simple Networking Habit That Can Change Your Career, Forbes Communications Council, 5. 2. 2026
50 years on, Mark Granovetter’s „The Strength of Weak Ties” is stronger than ever, Stanford News
The power of weak ties in gaining new employment, MIT News
Mark Granovetter (1973): The Strength of Weak Ties. American Journal of Sociology 78(6): 1360-1380