Digitální technologie zásadně proměnily způsob, jak pracujeme – a také to, kdy pracujeme. Notebooky, chytré telefony a vzdálený přístup k dokumentům umožňují být „v práci“ prakticky kdykoliv. Nový výzkum IRTIS při Masarykově univerzitě ukazuje, že pro značnou část českých pracujících se práce rozlévá i do času, který by měl patřit odpočinku, rodině nebo vzdělávání pro radost. A to má přímé dopady nejen na zdraví, ale i na schopnost učit se a dlouhodobě se rozvíjet.
Práce po pracovní době je běžnější, než si myslíme
Podle výzkumu realizovaného na reprezentativním vzorku 2 000 českých pracujících pracuje přibližně 30 % lidí velmi často mimo pracovní dobu prostřednictvím digitálních technologií, zatímco necelá pětina tuto zkušenost nemá vůbec. Nejčastěji nejde o „velké projekty“, ale o zdánlivě drobné činnosti – odpovídání na e-maily, zprávy či pracovní telefonáty.
Právě tato forma práce je zrádná. Jak ukazuje studie, jakmile se lidé do práce mimo pracovní dobu pustí, málokdy zůstane jen u jednoho e-mailu. Pracovní komunikace se často řetězí s dalšími úkoly a volný čas se nenápadně mění v prodlouženou pracovní směnu.
Odpočinek není samozřejmost, ale dovednost
Pozitivní zprávou je, že většina českých pracujících dokáže ve volném čase alespoň částečně regenerovat. Více než třetina lidí zažívá psychické odpoutání od práce a relaxaci dlouhodobě. Současně však přibližně tři čtvrtiny respondentů přiznávají, že ve volném čase na práci myslí – a to může regeneraci výrazně oslabovat.
Výzkum jasně ukazuje, že čím více lidé pracují mimo pracovní dobu, tím hůře regenerují. Tento vztah je důležitý i pro oblast celoživotního učení: únava, přetížení a neustálé myšlenky na práci snižují schopnost soustředění, motivaci k učení i ochotu zapojovat se do dalšího vzdělávání.
Co rozhoduje o tom, zda dokážeme „vypnout“
Zásadní roli nehrají ani tak demografické faktory, jako spíše pracovní kultura a osobní nastavení. Výzkum identifikuje několik klíčových vlivů:
- Očekávání dostupnosti ze strany nadřízených výrazně zvyšuje pravděpodobnost práce mimo pracovní dobu.
- Silná identifikace s prací vede k tomu, že lidé práci obtížně opouštějí i ve volném čase.
- Naopak jasná segmentační norma – tedy prostředí, kde je podporováno oddělení práce a soukromí – pomáhá lidem lépe regenerovat.
- Důležitá je také víra ve vlastní schopnost zotavení: lidé, kteří věří, že dokážou odpočívat a obnovit energii, se skutečně regenerují lépe.
Digitální práce a celoživotní učení: tenká hranice
Zajímavým zjištěním je, že více než polovina respondentů se ve volném čase věnuje rozvoji pracovních dovedností pomocí digitálních technologií. Na první pohled jde o pozitivní projev celoživotního učení. Studie však upozorňuje, že učení se může snadno stát spouštěčem další práce – místo klidného rozvoje nás vtáhne zpět do pracovních povinností.
Pro oblast vzdělávání dospělých je to důležité varování. Pokud má být celoživotní učení udržitelné, musí počítat nejen s obsahem a dostupností kurzů, ale také s kapacitou lidí učit se bez přetížení. Učení potřebuje prostor, který není neustále narušován pracovními požadavky.
Co si z průzkumu odnést
DigiWell Report IRTIS 2025 ukazuje, že rovnováha mezi prací, odpočinkem a učením není jen individuální odpovědností jednotlivce. Významnou roli hrají zaměstnavatelé, vedoucí pracovníci i nastavení pracovních pravidel. Podpora jasných hranic mezi prací a volným časem není luxus – je to předpoklad dlouhodobé výkonnosti, zdraví a ochoty se dál vzdělávat.
Zdroj: Masaryková univerzita, www.muni.cz
