Nevyšlo vám studium na škole, kterou jste si vybrali, a tak jste po poradě s kariérovým poradcem nastoupili do zaměstnání. Trochu s obavami, ale hlavně s očekáváním. Zvládnu to, jaký bude šéf a jací kolegové? A je tu další problém. Máme naplánovanou třídenní akci už za měsíc. Dají mi volno? Spousta otázek se honí hlavou, kolem vás krouží spousta otazníků. A pak přijde den D. Zjistíte, že se to dalo vydržet. Bylo to takové seznamovací, podepsání papírů, vysvětlení základních pravidel, krátká prohlídka pracoviště. Trochu to připomnělo první den ve škole. Taky to šlo, pak už to bylo náročnější…
Dál se náš příběh může odvíjet různým směrem. Zvládli jste to, v práci je to snesitelné, někdy dokonce výborné. Kolektiv je bezva, Franta je sice protivný, ale to se vydrží… Šéf vám dal volno, i když nárok jste ještě neměli… Nebo to může být úplně opačně. Práce se vám nelíbí, děláte ji s přemáháním, nebo ji nerozumíte, ještě jste nezískali cvik. Kolektiv je nic moc a šéfovi se raději vyhnete, aby nepoznal, že ještě všechno neumíte. Co teď? Jaké jsou možnosti. Pojďme se podívat, co se stane když:
- Přemůžete nechuť a začnete se snažit. Uděláte všechno, abyste se vyrovnali ostatním, naučili se dobře všechny postupy, pochopili podstatu i smysl práce. Budete na sobě pracovat, budete se učit, poradíte se doma nebo s přáteli o tom, co a jak máte a můžete. Budete hledat kontakty, informace, snažit se pochopit lidi kolem vás. Dokážete požádat o pomoc, budete otevření, přátelští, ale asertivní. Prostě se do toho zakousnete a možná si v duchu budete prozpěvovat slova z písničky „ když nemůžeš přidej víc“. Tento přístup chce silnou osobnost, člověka, který se nebojí a jde za svým. A je ochoten a schopen překonat i zdánlivě nemožné.
- Už jste nastoupili, tak se to nějak musí vydržet. Zvládli to lidé před vámi, tak to taky půjde a třeba se to zlepší. Do práce chodíte se staženým žaludkem. S obavou odkud zase přiletí nějaká nepříjemnost, jestli zvládnete dnešní normu, jestli jste včera neudělali nějakou chybu, jestli po vás Franta nebude zase křičet a šéf kolem vás projde jako kolem kontejneru na odpad. Cítíte se méněcenní, neschopní. Vaše snažení se míjí účinkem a vám v tom není vůbec dobře. Strach a nechuť se usazuje v těle a to se začne postupně bránit. Asi už cítíte, že v tomto případě se z vás stane člověk, který odchází na nemocenskou.
- Zjistíte, že vás práce nebaví a vlastně nic kolem nefunguje. Ještě to nějakou chvíli vyzkoušíte, ale už se začnete rozhlížet někde jinde. Budete kontaktovat známé, poradíte se s odborníky, znovu se setkáte třeba s kariérovým koučem a proberete spolu další možnosti, když tato nějak nevyšla. Případně si podáte přihlášku na jinou školu, začnete studovat při zaměstnání, učit se cizí jazyky, zdokonalíte se v tom, co děláte rádi a budete se dívat jiným směrem. V této chvíli je vám jasné, že jednou z této práce, která vám nepřináší uspokojení nebo která vám nejde, musíte odejít. Hledáte, díváte se kolem, sháníte informace a kontakty. Přemýšlíte o budoucnosti, plánuje, ale nevzdáváte to.
Při čtení těchto řádků si možná říkáte, která z navržených variant bude třeba o vás a co uděláte, jak se rozhodnete. Ale ať už to bude jedna, druhá nebo třetí možnost nebo i jejich kombinace, tak mějte na paměti, že nemusíte nebo můžete bojovat, nemusíte prohrát nebo nemusíte zvítězit, ale vždy byste měli především respektovat sami sebe. Své potřeby, přání, sny i odpovědnost k sobě a společnosti. A pokud jde o práci tak platí: Nebojte se práce, dá se vždy, pokud je to potřeba, změnit.
