O síle prvního dojmu, který otevírá nebo zavírá cestu k dalším vztahům, se v dalším článku z neverbální komunikace ještě vrátíme. Ten je prvním předpokladem navázání vztahu. Druhým v pořadí je podání ruky. Tedy pokud jde o setkání s člověkem, kterého vidím poprvé. O stisku ruky toho bylo napsáno mnoho. Přesto neuškodí si to občas připomenout. Vyjadřovací schopnost podání ruky je totiž velmi významná. Správným podáním ruky můžeme posílit nebo naopak zmenšit dobrý první dojem nebo napravit počáteční nepříznivý dojem. Historie podání ruky je taky zajímavá. Původní úmysl byl ukázat druhému, že nemám zbraň. Potom to byl přátelský pozdrav spolu s dotykem na předloktí, následovalo podání ruky jako forma zpečetění dohody. V současné době ho vnímáme jako společenský prostředek k navázání hovoru nebo uvítání a následně ho používáme při rozloučení jako pečeť možného dalšího setkání.
Velmi důležitý je i vzhled ruky:
„Během občanské války v Rusku byly silnice blokovány zátarasy, které budovala vojska bílých i rudých a na kterých prováděla brutální kontrolu cestujících, jejímž účelem bylo zjistit třídní původ. Kontrolou byl stisk ruky. Stačilo, aby cestující měl měkké ruce člověka, který nepracuje manuálně, a od bolševického zátarasu ho poslali před popravčí četu jako příslušníka buržoazie. Podobně mít tvrdé, mozolnaté ruce dělníka mohlo cestujícího odsoudit k popravě, když padl do rukou carových stoupenců.“ D. Lewis: Tajná řeč těla.
Mít čisté, upravené ruce je dnes už běžnou záležitostí. Ano stane se, že přijde návštěva zrovna v době, kdy děláme nějakou „nečistou“ práci. Pak stačí věta: „Hned se s vámi přivítám, jen co si utřu ruce.“
Jaké by mělo tedy být podání ruky? Ruka by měla být suchá, stisk pevný a krátký. Jistě jste zažili podání ruky, při kterém jste měli pocit, že držíte něco bezvládného, bez energie, jen kousek něčeho. Taková leklá ryba. Takový stisk či spíše podání ruky je nepříjemné a místo navázání kontaktu s takovým člověkem budete chtít spíše od dalšího setkání upustit. Podobné je to i v případě, že vám někdo tiskne ruku velkou silou. Této chyby se často dopouštějí muži vůči ženám. Žena pak má pocit, že se jí prstýnek na ruce zařezal i do druhého prstu a ruka bolí, jako by byla ve svěráku. Rozhodně se takto neprezentuje mužská síla, ani vůči druhému muži. Nemusíme takto dávat najevo převahu a svou moc. Může se lehce stát, že se nám potom život ukáže i z té druhé stránky, kdy už třeba nebudeme tak úspěšní nebo výkonní.
Platí tedy, že vždy použijeme přiměřenou sílu stisku. U mužů to je více silnější stisk než u žen a stejně tak je důležitá i délka stisku ruky. Určitě jsme měli nepříjemný pocit, když nám někdo třásl rukou hodně dlouho. Naopak i velmi krátký stisk může být nepříjemný a může vypovídat o nedostatku nadšení, zájmu, trpělivosti nebo času. Krátký stisk ruky trvá asi dvě vteřiny, dlouhý stisk devět vteřin. Správná délka stisku by měla být kolem pěti vteřin. Vše souvisí se vším musíme si všímat i délky zrakového kontaktu a celkového výrazu obličeje.
Nepříjemné je, když je ruka vlhká. To může být příznakem trémy, vzrušení, stresu, nervozity. Máme chuť se utřít, ale to dost dobře není možné. Jsou-li naším problémem vlhké ruce, můžeme udělat následující: Soustředíme se na svou ruku a snažíme se ji zahřát. Představíme si, jak do ní proudí teplo, taky si můžeme představit plápolající oheň a sebe, jak k němu vztáhneme ruku. Nebo se v duchu dotkneme teplých radiátorů. Pokud jsou nám tyto představy cizí, stačí položit ruku na tvář. Je to teplé místo a naše ruka zůstane suchá.
Podání ruky je pro nás okamžitou informací o druhé osobě. Udržujme proto svou dlaň suchou, používejme střední sílu stisku, a držme ruku asi pět vteřin. Naše podání ruky mělo být upřímné, pevné, jasné doplněné mírným úsměvem a očekáváním příjemné komunikace, příjemného setkání nebo objasnění, vyjasnění i vyřešení případných problémů.
