Petra Drahoňovská je kariérová koučka, poradkyně a lektorka. Pomáhá lidem ve chvílích, kdy stojí na důležitých životních křižovatkách, kde rozhodnutí, která na nich udělají, většinou zásadně ovlivňují další směřování jejich kariéry.
Má přes 15 let praxe, přes 6000 proškolených lidí v oblasti kariérního rozvoje (dospělí, mládež i děti) a více jak 1800 hodin individuálního kariérového poradenství a koučování. Její specializace v oblasti kariérového koučinku a poradenství je zaměřena na profesní/kariérní rozvoj jednotlivců – konkrétně rozvoj jejich dovednosti self career managementu, význam osobní značky a osobního marketingu při profesních tranzitech z oboru do oboru v průběhu kariéry, vyvažování profesní prezentace v online vs. reálném světě, a to na základě aktuálních dat o trendech na trhu práce. Dále na sledování, jak technologické trendy ovlivňují naši společnost, následně trh práce a strategie náboru a hledání zaměstnání, a to zejména na trhu práce v Evropě a Latinské a Severní Americe.
Paní Drahoňovská, jste autorkou zajímavé pomůcky – “Kariérové karTY – vybíráš SŠ”, mohla byste nám popsat, jak fungují a jak se s nimi pracuje?
“Kariérové karTY – vybíráš SŠ” jsou nástroj, který pomáhá dětem na konci základky s volbou střední školy. Je založen na moderních trendech kariérového poradenství, které odrážejí rychleji a rychleji měnící se trh práce. Pomáhá otevírat diskusi k volbě SŠ, a to mezi dítětem a rodičem, a případně školou.
V diskusích kolem volby střední školy se i dnes stále můžeme setkat s testováním (zaměřené na osobnost, studijní předpoklady, talenty atp.), které má tendence provazovat výsledky s různými povoláními. Př. Alence v testech vyšlo, že je šikovná na přírodopis, má ráda zvířátka, dobře se učí, tak by mohla studovat střední odbornou školu zaměřenou na veterinu a pak se tedy stane veterinárním technikem nebo při pokračování na vysoké třeba i veterinářem. U části dětí toto samozřejmě může být nápomocným vodítkem.
Je tu nicméně několik “ale”:
- To první “ale” je vůbec v samotné konstrukci testů – “ta psychologická / osobnostní část” může být skvěle po desítkách let praxe vyladěná, ale problém je na druhé straně. A tou je přiřazení určitých profesí k určité typologii osob. Když se podíváme na Národní soustavu povolání (NSP) máme v ní nyní cca 2300+ popsaných typů prací (povolání), nicméně v ní chybí mnohé, hlavně vysoce kvalifikované a specializované pozice, zejména z oblasti IT, které vznikají velkou rychlostí. Popsat a ukotvit novou profesi/povolání v NSP trvá cca rok. Stejně tak aktualizace profese… Celá soustava je živý organismus, stejně jako trh a práce na něm vznikající a zanikající. Pokud tedy k výsledkům psychodiagnostických či jiných kariérových, osobnostních testů máme ambici přiřazovat povolání, musíme již od začátku počítat s tím, že rozhodně výsledky nepokrývají všechny možnosti. A pokud s takovými testy (př. známé MBTI s variantami “vhodných povolání” pro určité typy osobností) pracujeme s žáky, pak je dobré to brát s rezervou, spíše jako “otvírák” diskuse na toto téma než nějaké zásadní vodítko.
- Druhé “ale” je téma “specialistů” a “generalistů” na trhu práce. Bohužel nedisponuji nějakými validními daty, na které bych vás mohla odkázat a říci, kolik % je na trhu práce kterých. Já osobně na základě vlastní poradenské praxe tipuji, že by to mohlo být klidně i půl na půl. Specialisté to mají svým způsobem na pracovním trhu snazší. Pepíčka od mala bavilo rozebírat modely autíček, rád pomáhal tátovi v dílně, pak se rozhodl pro autotronika a spokojeně to dělá celý život. Lucii od mala bavilo být ponořená do historických knížek, přes humanitní gympl a fildu pak skončila v Historickém ústavu Akademie věd. A tak dále. Varianty najdeme jak v manuálních profesích, tak v kancelářských či vědeckých. Tito “specialisté” se snadněji najdou ve výsledcích testů a často (i když ne jen) mají jasno od dětství. Jejich CV jsou poměrně jednoznačná. Tito lidé zpravidla kariérového poradce v dospělosti nepotřebuji – až na výjimku: kdy může nastat velká změna na trhu práce (př. krach jejich odvětví) a oni řeší, na co se rekvalifikovat, když umí perfektně do hloubky jedno téma, které najednou třeba není tolik potřeba. Naopak “generalisti” jsou často lidé šikovní na kde co, mají široké spektrum zájmů. V testech profesní orientace jim většinou nevypadne nic moc konkrétního resp. vypadne jim většinou výsledek, že mohou dělat v podstatě cokoliv. Tito lidé v praxi pak mohou dělat (a dělají) profese, které vyžadují právě ten mix a rozsah znalostí více do šířky než do hloubky, hodnotou je často schopnost kombinovat více oborů dohromady… nicméně tuto odpověď většinou ve výsledcích testů moc nenajdeme. “Generalisté” často pracují jako projektoví manažeři, evenťáci, žurnalisté, nebo také živnostníci na volné noze v jakémkoliv oboru, kdy si musíte, zejména na začátku takového drobného podnikání zajistit k vašemu oboru také základní marketing, prodej, účto ad. Často projdou různými profesemi, kde právě tímto střídáním sbírají cennou různorodou praxi, kterou dále zúročují. Profesní cesty jsou klikatější, jejich CV košatější, spíše častěji konzultují svá kariérní rozhodnutí s kariérními kouči/poradci, protože sebe-prezentace na trhu práce je složitější než u “specialistů”. U těchto lidí je méně často důležité, jakou školu studovali, protože žádná je nepřipraví dostatečně na jejich profesní růst. Např. v mém případě kombinuji pedagogiku, psychologii, IT znalosti, základy práva, marketing, design. Zpětně je úplně jedno, zda jsem studovala gympl, peďák či umprum, což byly moje volby. Vždy jsem chtěla mixovat od každé kousek, ale žádná škola v době mých studií toto nenabízela. Žádná škola mě nemohla připravit na práci kariérového poradce pracujícího na volné noze, na dálku ze zahraničí, se zaměřením se mj. na IT specialisty. Nikdo navíc takovou práci v době mého studia nevykonával.
- A to jsme u toho třetího “ale”, které se týká již těch zmíněných rychlých proměn trhu práce. S dětmi (a rodiči) na kariérních workshopech k volbě SŠ si na jednom cvičení ukazujeme, které profese (a jak rychle) za posledních pár let vznikly, které nové vznikají, které zanikají, které původně zaniklé se zase v nějaké varianci znovu oprašují atp. Na takovou rychlost změn nemá šanci reagovat žádný vzdělávací systém a připravit nás přesně na práci xy. I do řemesel a manuálních prací pronikají technologie, které mění styl práce, výroby, prodeje.
Testů máme na trhu dost, ale i právě z důvodu těchto tří “ale” jsem chtěla vytvořit zcela jiný nástroj pro navigaci k volbě SŠ, který vyplní mezery toho, co testy nejsou schopné pokrýt. Při práci s Kariérovými kartami nečekejte jednu odpověď typu “Lucka by měla jít na učiliště xy “. Je to nástroj pro facilitaci, který otevírá diskusi: ptá se na názory dítěte, ale i okolí. Je prostorem pro poskládání si a vizualizaci všech myšlenek, které se klukům a holkám honí kolem volby střední školy hlavou. Je místem pro to, naučit se přemýšlet a mluvit o tom, co umíme, co bychom rádi dělali, čím k tomu disponujeme a jaké know-how a jak si případně budeme potřebovat doplnit.
Jak se s nástrojem Kariérové karTY konkrétně pracuje?
Když cca A4 obálku s Kartami otevřete, najdete uvnitř dva menší balíčky. Jeden je “hrací plocha” tj. velká papírová plachta s jednotlivými barevnými poly, které si postupně děti podle očíslovaných barevných polí vyplňují. Na “ploše” najdeme čtyři barvy: žlutá se vždy týká názorů a nápadů samotného dítěte, zelená je barva pro názory jejich vrstevníků, kamarádů, modrá je barvou pro názory dospěláků (rodičů, ale může jít o kohokoliv dospělého v okolí dítěte), poslední je pak fialová, která se již týká brainstormingu k předvybraným školám.
Druhý balíček jsou jednotlivé archy (také žluté, zelené, modré, fialové), které jsou upravené jako nálepky, které si postupně dítě na “hrací plochu” lepí ve chvíli, kdy jsou vyplněné. Postupně si pak takto vizualizuje myšlenky svoje, názory kamarádů, názory rodičů a dalších dospělých k volbě školy, k možným profesním, ke stylu studia na škole. Vyplňování je připraveno formou nálepek i proto, že v takovéto myšlenkové mapě si postupně dolepujeme i názory ostatních, kteří nám příslušnou “nálepku s otázkami” do našeho brainstormingu vyplní.
Cílem je tedy všechny myšlenky a nápady strukturovat, oddělit emoce od faktů, vytvořit si prostor pro klidnou diskusi. A ta může proběhnout pouze v rodině (mám aktivní rodiče, které KarTY koupili sami svým dětem a pak si nad vyplněnou plochou společně o tématu povídali) či ve spolupráci se školou, pokud tato aktivita probíhá třeba pod taktovkou třídního učitele či kariérového poradce.
Pokud s Kartami pracujeme přes školu, pak lze práci s žáky více rozložit v čase, dávkovat. A tím zároveň pokrývat důležitá kariérní témata (která jsou i mj. součástí průřezového tématu Člověk a svět práce) během celého roku. Nejprve se třeba jeden měsíc může učitel bavit o tématu vlastního potenciálu dětí, talentů, silných a slabších stránek, klidně to lze kombinovat i s dalšími technikami, testy. Děti si pak vyplňují tuto část Karet za sebe i z pohledu kamarádů a dospělých, jak je vidí okolí. Až s odstupem času lze pak zařadit povídání o různých školách, o tom, co znamená volba které školy, jak volili jejich rodiče, jak o tom přemýšlí dítě a jeho kamarádi.
Po té přichází na řadu téma, jak se mění trh práce, jaké profese by nás zajímali. A zpět se můžeme skrz toto téma vracet k původnímu mapování talentů dětí. Lze kombinovat např. s aktivitou, kdy s dětmi tvoříme visionboardy jejich budoucího světa práce (v jakém prostředí by rádi pracovali, jakými lidmi by byli rádi obklopeni, jaký typ aktivit by rádi dělali atp.), opět lze doplnit testy typu Holland a spoustou dalších aktivit. Já třeba ráda pracuji s obrázky povolání jobbkort či jinými.
Následně se bavíme, jaké školy by je k tomu mohly přiblížit, kde o nich co lze dohledat. Zde je prostor k dalšímu průřezovému tématu, jak a kde hledat na internetu informace a jak je vyhodnocovat pro další rozhodování.
Takto lze klidně pracovat během celého školního roku (nejdéle v osmičce, ideálně i dříve). Práce s Kartami končí, kdy si děti předvyberou školy, jdou se podívat na jejich weby, pak na dny otevřených dveří a mají pak možnost diskutovat (a do Karet si zapsat) plusy a mínusy u jednotlivých institucí.
Co Vás k přípravě těchto karet motivovalo?
K vytvoření mě motivovalo více faktorů. Jedním byla již ta zmíněná “ale” a příliš radikální, a ne vše pokrývající výsledky různých testů pro volbu SŠ. Chyběla mi k nim určitá “softová” složka a strukturovaný prostor pro diskusi.
Dále jsem chtěla navázat praktickým výstupem na jeden z výzkumů k tomu, jak děti volí SŠ, který jsem realizovala ještě během mé pracovní praxe v rámci Národního ústavu pro vzdělávání. V rozsáhlé studii jsme naráželi na to, že i v “době internetové” volbu SŠ nejvíce stále ovlivňují rodiče, vrstevníci dětí a pak až jsou to data o školách. A protože sama jako kariérový poradce a kouč řeším s rodiči a jejich dětmi i témata volby SŠ a vidím kolem toho hodně emocí (logicky strach rodičů, zda si dítě opravdu dobře vybere), chtěla jsem skrz takovýto facilitační nástroj vytvořit prostor pro klidnější diskusi, kde všichni uvidí na jednom místě pojmenovaná jak fakta, tak i třeba právě ty emoce.
A do třetice: chtěla jsem navázat na další moje nástroje, které pro oblast kariérka tvořím. Jedním z nich je třeba Kariérový diJÁř pro kluky holky (cca věk 14-24 let), kde se učí pracovat s vizemi, osobnostními charakteristikami, osobní značkou atp. Je v podobném “graffiti designu”, jen jde o sadu různých pracovních listů.
Máte plán, jak tuto užitečnou pomůcku dostat k více dětem a jejich rodičům?
V tuto chvíli prezentuji se vším vysvětlením kolem nástroj na mém webu www.KarieroveKarTY.cz, dále na vzdělávacích akcích a konferencích pro učitele / rodiče k tématu kariérka. Školím přes KAPy, MAPy, MASky, školím na školách díky možností jejich šablon. Většinou představuji různé moderní kariérní nástroje (nejen moje) a v rámci nich i Karty.
Často si také KarTY kupují moji dospělí klienti kariérového poradenství, koučování, a to pro své děti.
Zároveň sama realizuji (online i osobně) kariérové workshopy dohromady pro rodiče a jejich děti, které seznamuji právě s tím, co se na trhu práce mění a jak to ovlivňuje volbu SŠ. V první části pracujeme společně rodiče i jejich děti, po té máme paralelní workshop zvlášť pro rodiče a zvlášť pro potomky, na konci se spojíme ke společnému sdílení. Workshop v podstatě trochu kopíruje tu strukturu Karet. Někteří rodiče si pak Karty dokupují, aby v načatém tématu mohli pokračovat společně sami doma.
Pro příští rok také zvažuji přihlášení se do Národní ceny kariérového poradenství, kde je pak následně možné využít propagaci přihlášených účastníků přes zpravodaje MŠMT. Mezi plány je také možnost připravit pro kariérové poradce k tomuto nástroji a tématu živý webinář, pokud bude zájem sdílet praxi i mezi poradci z různých škol navzájem.
Vidíte v posledních letech posun, že rodiče a děti více přemýšlí nad volbou střední školy?
Vidím to v čase dost podobné. Většina rodičů se vždy velmi výrazně vyjadřovala k volbě další školy u svých dětí. A tak je tomu i nadále. A i data z již zmiňovaného NÚV výzkumu to potvrzují. Volba SŠ je často jedním z prvních důležitých profesních rozhodnutí a logicky je tedy ve většině rodin velkým tématem.
Problém dnešní doby je, že rodiče (zejm. ti, kteří jsou již léta na jedné pracovní pozici a dlouho nemuseli monitorovat aktuální situaci na trhu) často netuší, co vše se ve světě práce změnilo, mění a bude měnit. A dětem často dávají, samozřejmě dobře míněné, rady, které ale již nejsou aktuální. Tady je pak super, pokud se právě téma volby SŠ využije také k širší diskusi o kariérních trendech, o změnách na trhu práce atp. A je ideální, pokud takovou diskusi facilituje kariérový poradce, jehož práce je právě mj. tyto změny a data sledovat.
Máte nějakou myšlenku nebo nápad, jak ve školách zajistit kariérové poradenství ve větším rozsahu než je tomu nyní?
Já myslím, že je to o takové té mravenčí práci v oblasti postupné osvěty. Mnoho lidí (dnes v roli rodičů, učitelů i ředitelů) stále příliš neví, co vlastně práce dnešních kariérových poradců vůbec znamená. V čem by jim tito lidé mohli pomoci. Často mají dokonce k takové profesi skepsi. Pamatují si kariérové poradenství něco ve stylu, který jsem zažila já sama: v osmičce za námi přišla nějaká paní, dala nám test, horní polovině dle výsledků řekla, že jsme ti “chytřejší” a máme jít na gympl, a té druhé, že mají jít na SOŠ nebo učiliště. Pak paní odešla, většina dětí nechápala, k čemu to bylo, protože stejně by na ten gympl šli (u nás ve výběrové jazykovce to byla opravdu nadpoloviční většina) a pár dětí, co se jim test nevyvedl tam nechala brečící, protože je postavila do role těch “hloupých”.
Proto, když pracuji s kariérovými poradci (těmi na školách, na ÚP i soukromými), vysvětluji, že vedle kvalitní práce je důležité také pracovat vůbec na osvětě toho, kam se naše profese posouvá. Slovy marketingu: edukovat a spoluvytvářet trh. Snažím se k této osvětě sama přispívat různými články, weby, ukázky nástrojů zdarma. Cokoliv z této stránky můžete sami k osvětě použít – budu velmi ráda, pokud vám to pomůže.
Když rodiče, učitelé, ředitelé vidí, že se jedna akce či aktivita vyvedla a je na ni dobrá zpětná vazba, jsou ochotnější participovat na další. K tomu je ale opravdu nutné umět tu naší práci také “prodat”. Umět udělat publicitu před akcí, během ní, po ní. Samozřejmě v souladu s GDPR:) Ale jde to. Ale je to o vytrvalosti a konstantní práci.
Jako další z klíčových záležitostí vnímám spolupráci v regionu. Uvedu pár příkladů subjektů, které znám z osobní spolupráce. Např. na Děčínsku je výrazným tahounem osvěty v oblasti kariérka místní úřad práce, konkrétně jejich IPS, které samo organizuje spoustu kariérových aktivit nejen pro žáky, ale i pro učitele – kariérové poradce. Společně jsem s nimi realizovala sadu online workshopů pro děti v osmých třídách (a jejich rodiče) v době pandemie. V Budějovicích je takovým akcelerátorem aktivit místní hospodářská komora, jinde (Plzeň, Brno) jsou to příspěvkové organizace krajů. Ve chvíli, kdy v regionu spojí síly kariéroví poradci ze škol, z IPS ÚP, z neziskovek, soukromí kariéroví poradci, pak se může aktivita všech krásně multiplikovat a různými cestami se tak dostat do povědomí veřejnosti.
Za dobu mojí praxe v kariérku (od 2009) vidím, že na toto nelze čekat skrze “nějaký” projekt, který to za nás vyřeší. Spolupráce se moc nedá uměle nakázat. Je to vždy o lidech a pokud mají opravdu zájem “kopat” za stejnou věc. Pak se spousta zajímavých aktivit dá udělat i bez miliónových projektů, kde každý vloží ten kousek know-how, které má.
Kontakt: LinkedIn – PhDr. Petra Drahoňovská
