Profesor Pavel Kolář, celosvětově uznávaný fyzioterapeut a odborník na celostní medicínu, vydal v pandemickém roce 2021 knihu “Posilování stresem – cesta k odolnosti”. Kniha je psána odborným jazykem, ale přesto čtivě a inspirativně.
Autor v knize přesahuje svou expertizu, kromě sportovní medicíny přináší i pohledy z oblasti psychologie, filozofie a andragogiky. Kniha obsahuje dvanáct částí, zaměřím se proto jen na některé. Z hlediska firemního vzdělávání je zajímavá část o Naslouchání vnějšímu a vnitřnímu světu (s. 51–121), zejména v sekci Deset smyslů, kde autor parafrázuje definici FLOW psychologů J. Nakamurové a M. Csikszentmihalyiho a popisuje 6 částí zón plného soustředění, kdy šetříme čas a energii a přitom dosahujeme nejlepších výsledků: 1. intenzivní a soustředěná koncentrace
na přítomnost, 2. sloučení akce a podvědomí (nalezením kroků směřujících k cíli bez nutnosti vymýšlet), 3. ztráta sebereflexe, 4. pocit sebeovládání a nadhledu nad situací, 5. ztráta pojmu o čase a subjektivní vnímání času (kdy subjektivně zpomalujeme či zrychlujeme plynutí času), 6. zkušenost z práce/výkonu je vnitřně obohacující se silným pozitivním zážitkem a není potřeba hledat důvody, proč činnost vykonávat.
Dále doporučujeme část Odolnost v kvalitě pohybu (s. 125–144) se zamyšlením nad dopady práce vsedě (u PC, v autě aj.) a dlouhodobém sezení jako rozmáhajícím se nešvaru moderní civilizace. Chybně naučený strereotyp pohybu (při sedu, chůzi, běhu, spánku) je syndromem kapky, která “kape na kámen a hloubí díru”. Je třeba automatizovat pohyb ve správné podobě a nenechávat ochabovat naše svalstvo (s. 129). Trefně popisuje tělesnou řeč emocí, kdy výraz obličeje, způsob dýchání, stupeň potivosti odráží naše pocity a my jsme schopni vyčíst, zda se dotyčný bojí, lže či se vykrucuje. Současně podtrhuje význam neverbální komunikace jako (evolučně) důležité součásti podvědomé sociální komunikace u lidí a odkazuje na 7 emocí Paula Ekmana, experta na studium neverbální komunikace, který mimické výrazy vázané na emoce nazývá mikrovýrazy. “Nelze se přetvařovat dlouhodobě, i to se stává posléze stresorem.” (s. 137)
Při čtení si bezesporu rozšíříte slovní zásobu např. o termíny jako umami, propriopercepce, kompatie, či “windows of opportunity”. Umami (s. 57) je chuť objevená až po r. 2000, která slouží k rozpoznání obsahu kyseliny glutamové a jejích solí (glutamanů) v potravě. Propriopercepce je “skrytý smysl, který na rozdíl od zraku, čichu, sluchu, chuti a hmatu nemá viditelný smyslový orgán. Vlastními smyslovými orgány jsou drobná čidla – proprioreceptory… určené pro hlubokou citlivost našeho těla… jsou “zrakem našeho těla” a cítíme je ve tvaru, poloze, pohybu.” (s. 81–82)
Kompatie (s. 135) je pak schopnost (přehnaně) empatických jedinců vcítit se (někdy až nezdravě) a přenášet na sebe emoce jiného člověka. “Windows of opportunity” (s. 163), tj. věkově specifická okna otevřená k rozvoji nejrůznějších kognitivních schopností (zejména u malého) dítěte, kdy se výrazně uplatňujte epigenetika, např. pro učení se jazykům či hru na hudební nástroj.
Chce-li člověk zesílit svou odolnost vůči náročným situacím, nemůže se stresu a nepohodlí vyhýbat. Pavel Kolář doporučuje “očkovat se” stresem již od raného věku. Stres může mít i ochrannou funkci (s. 354) a jedním z účinných medikamentů je odpočinek. (s. 214) Nezbytné je zohlednit celostní fungování jeho organismu. Obecná resilience vůči stresorům neexistuje, a i když zvyšování odolnosti v jedné oblasti (imunitní, fyzické či psychické) neřeší odolnost v jiné oblasti, celkově k ní přispívá. Nepohodlí se musí stát přirozené. A právě inspiraci k tomu, jak ustát nepohodlí, kniha nabízí.
Kolář, Pavel. Posilování stresem. Cesta k odolnosti. 376 s. Praha: Universum, 2021. ISBN: 978-80-242-7465-2.
Zdroj: Firemní vzdělávání, 10/2022, www.firemnivzdelavani.eu
