Terénní sociální práce se definuje jako sociální práce s rizikovými jednotlivci nebo skupinami, která je vykonávaná v přirozeném prostředí klientely sociálních pracovníků. Terénní sociální práci lze považovat za účinný nástroj podporující integraci sociálně znevýhodněných skupin obyvatel do společnosti a na trh práce.
Práce v terénu má své klady i zápory. Mezi výhody této formy práce patří:
- snazší navázání vztahu v přirozeném prostředí,
- méně formální kontext,
- možnost působit preventivně,
- přímá pomoc v krizi, zachycení problému v období jeho snadnější řešitelnosti,
- možnost zmapování lokality, orientace v ní a znalost soc. vazeb,
- lepší účinnost a vyšší efektivita práce u určitých typů problémů,
- lepší dostupnost uživatele, možná anonymita uživatele.
Mezi nevýhody práce v terénu bychom naopak mohli zařadit:
- vyšší riziko syndromu vyhoření ze strany pracovníka,
- zvýšená rizikovost práce v terénu ze zdravotního hlediska (infekce, nemoci),
- neochota ke spolupráci ze strany uživatele,
- obtížně udržitelné hranice profesionálního vztahu,
- málo provázaná komunikace s dalšími institucemi,
- nedostatek pracovníků v terénu,
- složité pracovní podmínky.
Legislativní ukotvení
Terénní sociální práce pro rodiny s dětmi je v českém kontextu realizována zejména prostřednictvím sociálně aktivizačních služeb pro rodiny s dětmi, které jsou zakotveny v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů.
Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi (dále SAS) spadají mezi služby sociální prevence. Služby jsou poskytovány na základě smlouvy mezi poskytovatelem a uživatelem, přičemž pro uživatele je zaveden rovnocenný pojem klient. SAS patří mezi sociální služby poskytované bez úhrady. Službu lze poskytovat pouze na základě oprávnění k poskytování sociálních služeb – toto oprávnění vzniká rozhodnutím o registraci. Registr poskytovatelů sociálních služeb vede příslušný krajský úřad. Zákon o sociálních službách stanovuje poskytovatelům sociálních služeb povinnost zajistit uživatelům kvalitu služeb. V prováděcí vyhlášce MPSV č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních, jsou nároky na úroveň kvality konkretizovány ve formě standardů kvality.
Je-li organizace poskytovatelem SAS, patří podle § 30 prováděcí vyhlášky k základním činnostem této služby:
a) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti
Mezi tyto činnosti patří:
- pracovně výchovná činnost s dětmi,
- pracovně výchovná činnost s dospělými, například podpora a nácvik rodičovského chování včetně vedení hospodaření a udržování domácnosti, podpora a nácvik sociálních kompetencí v jednání na úřadech, školách, školských zařízeních,
- nácvik a upevňování motorických, psychických a sociálních schopností a dovedností dítěte,
- zajištění podmínek a poskytnutí podpory pro přiměřené vzdělávání dětí,
- zajištění podmínek pro společensky přijatelné volnočasové aktivity.
b) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím
Řadí se zde doprovázení dětí do školy, školského zařízení, k lékaři, na zájmové aktivity a doprovázení zpět.
c) sociálně terapeutické činnosti
Jde o činnosti, jejichž poskytování vede k rozvoji nebo udržení osobních a sociálních schopností a dovedností podporujících sociální začleňování osob.
d) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí
Konkrétně zde spadá:
- pomoc při vyřizování běžných záležitostí,
- pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s rodinou,
- pomoc a podpora při dalších aktivitách podporujících sociální začleňování osob.
I když Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi v současné české praxi nejlépe vystihují obsah terénní sociální práce v rodinách s dětmi, této podoby práce se mohou dotýkat i jiné služby, programy a projekty – např. terénní programy (streetwork), služby sociální rehabilitace aj. Pro úplnost je třeba dodat, že SAS jsou v praxi některých poskytovatelů nazývány jako terénní asistenční služby v rodinách s dětmi.
Výkon profese – odborná způsobilost
Výše uvedené činnosti vykonávají dle zákona o sociálních službách pomáhající profesionálové – sociální pracovníci. Terénní sociální pracovník je svým uživatelům průvodcem při řešení každodenních problémů; především je ale vede k aktivní snaze vymanit se z pasti chudoby a závislosti – jak na druhých, tak na státu.
Terénní sociální pracovník, který chce pracovat s klienty v přímé péči musí dle výše citovaného zákona splnit tyto studijní předpoklady:
- absolvovat vyšší odborné vzdělání v oborech zaměřených na sociální práci a sociální pedagogiku, sociální pedagogiku, sociální a humanitární práci, sociální práci, sociálně právní činnost, charitní a sociální činnost nebo
- absolvovat vysokoškolské vzdělání (získané studiem v bakalářském, magisterském nebo doktorském studijním programu) zaměřeném na sociální práci, sociální politiku, sociální pedagogiku, sociální péči, sociální patologii, právo nebo speciální pedagogiku.
Pracovník v sociálních službách, na něhož jsou kladeny snazší studijní předpoklady, výše popsané metody sociální práce v rodinách s dětmi realizovat nemůže.
