Zatímco covidová epidemie na jaře minulého roku vyžadovala krizové řízení a rychlou reakci na nenadálou událost, dlouhá zima s absencí vidiny konce, potřebuje od lídrů vytrvalost a silný postoj proti nahodilým tahům, apatii, špatné náladě a celkově zátěži pandemie. Jedna z nejtěžších aktivit dneška: udržovat si svůj vlastní pozitivní přístup, strategicky jednat a v roli lídra tím inspirovat i ostatní.
Když se na současnou situaci podíváme z venku, můžeme si ji pojmenovat jako z našeho pohledu nekontrolovatelný a neuniknutelný stres. Zaměstnanci se cítí znudění, chybí jim propojení s ostatními a často jsou vynervovaní se zvládání domácího vyučování, strachu o práci a nemoci samotné.
Lidé, kteří jsou dlouhodobě stresu vystavení, svádí situace použít reakci bezmocnosti (“Já jsem to nezpůsobil, tak s tím nic neudělám.”). Problém je, že zachumlaní v posteli u Netlfixu své firmě úspěchy do budoucna nepřineseme a ani sobě si psychicky neulevíme. Paradoxně je nejlepší dělat opak, než co nás to svádí: energizovat se, mobilizovat se a přiměřeně jednat. Vyčkávání může být strategií, ale asi jen tam, kde víte přesně, co a kdy začnete dělat jinak.
Věnujme se tomu, co je důležité, nikoliv jen urgentní
Celá atmosféra okolo na všechny nás nějakým způsobem doléhá. Díky tomu se většinou zaměřujeme na to, co vidíme, že je potřeba urgentně udělat a vzmůžeme se do toho svou energii investovat. Když tohle zvládneme, máme pocit, že si zasloužíme odpočinek. Věnujeme se tak věcem, které v uvozovkách hoří a ty které jsou z dlouhodobého strategického hlediska nejdůležitější, opomíjíme. Buď budoucí problémy nevidíme, nebo si říkáme: „Až skonči Covid, také se zaměříme na tyhle oblasti.“ Po 12 měsících už ale začíná docházet, že čekání na skončení COVIDU, je možná ta nejhorší strategie. Nečinnost nebo omezení aktivit na nejnutnější je náročné také na psychiku. V armádě je například nuda a čas čekání vnímán jako větší psychická zátěž, než samotný boj. V průzkumech se většina lidí raději věnuje něčemu, i když je ta činnost třeba málo produktivní. Je lepší něco dělat a rozhodovat se. Jinými slovy následky jsou většinou horší, když se rozhodnete nic nedělat, než když něco děláte. Proto se ptejte sami sebe: děláme vše, co můžete, abychom z krize vzešli jako silnější firma? Povede vás to ke krokům, které nejsou urgentní, ale důležité.
Jak energizovat tým každý den
Abyste byli schopni jednat, vaši zaměstnanci musejí být k tomu motivováni. Zvláště akce, které vyžadují pozitivní energii a vůli nejsou v dnešní době samozřejmostí. O tom, že duševní zdraví a rovnováha zaměstnanců jsou na první místě, jsme věděli vždycky, teď se nám to ve stále prodlužující epidemii ukazuje jako jasný důkaz: mnozí zaměstnanci trpí začínajícími depresemi, úzkostmi a najít v nich tvůrčí energii a sílu zkoušet nové způsoby, vůbec není jednoduché.
Je mnoho způsobů, jak energizovat: často komunikovat svoje strategické cíle, v týmu pravidelně sdílet pracovní úspěchy, agilním způsobem krátit dlouhé projekty na sprinty, ale také dovolovat v týmu proběhnout konstruktivním konfliktům a zpětné vazbě.
Co tedy je v dnešní době nejdůležitější vlastností lídrů? Především resilience. Důvěra, že máme sílu zvládnout překážky. Schopnost zvládnou svoji mysl, která má v dnešní době tendenci se nechat paralyzovat strachem. Bez resilience se buď chováme nerozhodně, nebo sledujeme slepě nařízení, která nemusí nikam vést.
