Reflektování (nejen) v poradenství

26. únor 2021
Kariéroví poradci
Autor článku: Libuše Tomanová
Reflektování (nejen) v poradenství

Myslím si, že sebereflexe při práci kariérového poradce (zejména pak v koučovacím přístupu) zaujímá přední místo, ostatně jako ve všech pomáhajících profesích. Pozoruji, že při práci s lidmi se v rámci školního i dalšího vzdělávání věnuje mnoho času a pozornosti na klienty a techniky, a to jak s nimi zacházet. Proto chci v tomto článku přiblížit proces reflektování a jeho užitečnost a důležitost při práci s lidmi.

Sebereflexi vnímám jako přemýšlení nad sebou samým. Uvědomování si, co a jak dělám, je základním a výchozím bodem tohoto procesu, sám o sobě však reflektováním není, to přichází až ve chvíli, kdy o svém chování vedeme uvnitř sebe dialog.

V běžné životě využíváme tento proces přirozeně ve chvílích, kdy nejsme s něčím spokojeni. Tento proces probíhá zpětně, často po negativním hodnocení chování. Pak si klademe otázky typu: „Neudělal jsem to špatně?“ A zde začínám hloubat.

Cílené reflektování už vyžaduje určitý tréning. Pro začátek bývá nejsnadnější naučit se reflektovat zpětně, a to jakékoliv pozitivní, negativní i neutrální chování. Jednoduše se v myšlenkách vracíme k tomu, co jsme dělali, říkali, cítili… a proč jsme to dělali právě tak a jestli to chceme příště dělat znovu stejně, nebo jinak. Tuto základní reflektující dovednost můžeme trénovat prakticky na všem, rozhovorech s kolegy, partnerem, dětmi, kamarádkou, při rozhodování se o trávení volného času, plnění pracovního úkolu, nakupování.

V druhém kroku se pak snažíme posouvat přemýšlení o tom, co děláme, dozadu. Tak abychom při dané činnosti současně také přemýšleli. To je ta těžší část tréninku a může trvat i několik let. Výsledkem je pak schopnosti při jakékoliv činnosti automaticky průběžně reflektovat co a proč děláme. Pokud přemýšlím nad tím, co a jak dělám, kladu si otázky, zda je to (ještě) užitečné, vytvářím příležitosti změnit svoje chování zásadnějším způsobem.

Třetím, již opravdu pokročilým stupněm, může být tzv. reflektování II. řádu. Kdy přemýšlíme nad tím, jak přemýšlíme nad tím, co a jak děláme a klademe si užitečné otázky. Tento druh přemýšlení již není běžný, dává však kromě změny chování příležitost změnit také své myšlení. V praxi tak můžeme získat skvělý nástroj k řízení sebe sama.

Hodnotit či reflektovat?

Jedním z největších úskalí (zejména v naší kultuře), je schopnost nehodnotit a jen reflektovat – tedy subjektivně posuzovat. Vezměme si na příklad poradenskou konzultaci, kde se žák rozhoduje o svém dalším vzdělání na střední škole. Této konverzaci budou přihlížet další tři lidé. Pokud budou hodnotit, budou obsah rozhovoru posuzovat ve vztahu k nějaké objektivní normě. Např. „S takovým prospěchem určitě musí na gymnázium.“ Pokud reflektují, posuzují obsah rozhovoru ke svému subjektivnímu pocitu. „Myslím si, že by variantu gymnázia ještě mohl zvážit.“ Možná sami cítíte, že hodnocení a reflektování způsobuje různé efekty u těch s nimiž pracujeme. Hodnocení vytváří tlak směrem, který jsme stanovili my sami na základě určité objektivní normy. I tento princip můžeme v kariérovém koučování využít, ale výhradně reflektovaně v situacích, kdy chceme klienta někam vést, kontrolovat, máme k tomu dobrý důvod a umíme vysvětlit, proč je to v tuto chvíli/situaci to nejefektivnější nebo jediné možné. Hodnocení nepomáhá, hodnocení řídí, směřuje, ovlivňuje. Reflektováním naopak ponecháváme velký prostor, aby klient hledal své vlastní cíle a cesty. Reflektováním nesměrujeme, jen podporujeme, povzbuzujeme, dodáváme síly, ale v tom, co si určil a vytvořil klient. Hodí se tam, kde chceme zvyšovat klientovy kompetence. Mluvíme o reflektující pozici, kdy místo objektivistického jazyka „je to takto“, doporučujeme používání reflektujícího subjektivního jazyka „napadá mě“, „zaujalo mě“. Např. hodnocení: „Tohle bude určitě fungovat.“ Reflexe. „To, jaký postup jsi zvolil, na mě působí dobře, věřím tomu…“.

Reflektování je ústřední dovedností při práci s klienty. Reflektování je tím, co odlišuje profesionálně vedený rozhovor od běžného „povídání“. Kariérový poradce by se měl nějakým způsobem orientovat v tom, co právě v rozhovoru s klientem probíhá a měl by umět zdůvodnit proč dělá, právě to, co dělá a proč právě takto. A také mít v zásobě další možnosti, jak by mohl v rozhovoru přispět. V rámci reflektování můžeme pozorovat, co se děje v naší hlavě, co se děje mezi námi a klientem a také sledovat proces.

V rozšířené verzi naší metodiky naleznete konkrétní podpůrný návod, pomocí kterého můžete reflektovat své poradenské aktivity a zvyšovat tak své kompetence a kvalitu poskytovaných služeb.