Na některé otázky personalistů se neodpovídá snadno. Třeba: jaké jsou vaše silné a slabé stránky, co by o vás řekl bývalý šéf a podobně. Lidé většinou netuší, co mají říct, aby to neznělo jako naučená fráze. I na obtížné otázky se však dá připravit.
1. Kde se vidíte za pět let?
Když se personalisté ptají, kde se vidíte za pět let, zajímá je, jak o své kariéře přemýšlíte. Vidíte se za pět let stále v tom samém oboru (byť v trochu jiné roli)? Nebo vás láká oblasti práce spíše střídat a rozšiřovat si záběr? Zajímá je, co pro vás znamená úspěch a v čem spatřujete spokojený a naplněný pracovní život.
Zajímá je také váš náhled na práci, o kterou se zrovna ucházíte. A také zda se vaše kariérní plány nerozcházejí s tím, čeho můžete na nové pozici reálně dosáhnout.
2. Jak by vás popsali vaši kolegové?
Zkuste se v duchu zamyslet, co by o vás kolegové řekli… Je to čistě soukromé mentální cvičení, takže žádná cenzura. Řekli by o vás, že jste někdy trochu pomalí? Nebo že rádi děláte věci po svém? Nebo že dokážete ostatní stmelovat a urovnávat neshody v týmu?
To, co si ve skrytu duše myslíte, že by o vás řekli ostatní, vypovídá hodně o tom, jak skutečně vidíte sami sebe. Pokud na tuto otázku personalistovi odpovíte upřímně, můžete se hodně odhalit – teď záleží, jestli v pozitivním, nebo negativním smyslu.
3. Jaké jsou vaše silné stránky?
Doporučujeme zmiňovat hlavně vlastnosti související s prací. Možná si kamarádi chválí, že se vám mohou kdykoliv svěřit, ale na pohovoru řekněte spíše to, jaké silné stránky vám pomáhají dosáhnout úspěchu v práci. Možná jsou to vaše vyjednávací nebo komunikační schopnosti. Ideálně svou odpověď doplňte o konkrétní příklad, jak se to projevuje v praxi.
4. A jaké máte slabé stránky?
Jednou z možných odpovědí je nezmiňovat vyloženě negativní vlastnost, ale spíše nějaký nedostatek, se kterým se dá něco dělat. Můžete třeba říci, že jste nikdy nebyli extra silní v prezentování před publikem, ale prošli jste školením a dnes je to mnohem lepší.
Další varianta jsou například vlastnosti, které mohou působit negativně, ale v souvislosti s danou profesí je tomu právě naopak. Například „puntíčkářství“ tedy přehnaná pečlivost i v detailech může být skvělou vlastností pro účetní.
Pokud vyhrknete, že žádné slabé stránky nemáte, může to vyznít nafoukaně nebo nevyzrále. Ani jedno vám plusové body nepřinese.
5. Co bychom podle vás mohli dělat jinak?
Zde personalisty zajímá, jak jejich práce působí na někoho z vnějšku, kdo ještě není ovlivněný interními procesy a vztahy. A nepotěší je, pokud se ukáže, že jste si o firmě nastudovali jen to nejnutnější.
S touto otázkou se potkáte hlavně na pohovorech ve startupech a otevřeně smýšlejících firmách. Nebojte se říci svůj názor, ale držte to v pozitivním tónu. Pokud přidáte alespoň jeden konkrétní nápad na zlepšovák nebo nový produkt, máte téměř vyhráno.
6. Jakou máte představu o mzdě?
Zde se většina uchazečů obává, zda neřekne příliš málo nebo příliš moc. Nad touto otázkou je vhodné se dobře zamyslet dopředu a vzít v úvahu vše podstatné. Spíše než sdělení konkrétní částky, je vhodné si připravit mzdové rozmezí např. 22-25 tisíc. V rozhovoru se bavíme většinou o hrubé mzdě. Rozmezí vám oproti konkrétní částce dává větší prostor pro dojednávání. V odpovědi by neměla padnout jen cenová relace, ale především zdůvodnění, proč si říkáme právě o takovou částku.
Pro stanovení dané částky se můžete opřít o informace kolik berou lidé v daném oboru nebo konkrétní profesi nebo ideálně pokud se vám podaří zjistit, jak se pohybují platy v dané firmě, kam se na pohovor chystáte.
Další variantou je spočítat své nezbytné náklady na zajištění základních potřeb rodiny (bydlení, jídlo, oblečení) a zahrnout náklady na volný čas (zájmové kroužky, kulturní akce, výlety, dovolená) a přidat poměrnou částku na nepředpokládané výdaje, opravy a spoření. Součtem vám vyjde spodní hranice příjmu, která je nezbytná pro váš spokojený život.
Odpověď pak může znít například takto: „Moje představa je 32-35 tisíc, protože vím, že to odpovídá standardům v tomto oboru, už jsem měl předtím podobnou pozici. Mám spočítáno, že naše rodina je schopna s takovým rozpočtem spokojeně fungovat a potom vím, že si nebudu muset hledat další vedlejší příjem a pracovat o víkendech a nebudu v pondělí ráno přicházet do práce unavený a vy budete mít jistotu, že nebudu chodit po dalších pohovorech, abych si sháněl další jinou lepší práci. Je to dobře pro mě, a i pro vás, abyste věděli, že prostředky, které zainvestujete do mého proškolení, se vám vrátí a já vám za půl roku neuteču.“
Nebojte se tohoto tématu. Zvažte návrh, který dostanete, a uveďte vaši představu (pokud možno reálnou). Zeptejte se i na stav po zkušební době a případné benefity.
Citlivé otázky:
Na pohovorech se mohou objevit i takzvané citlivé otázky. Jedná se zejména o otázky směřující k rodinným vztahům, zdravotnímu stavu, náboženství a zájmům. Jedná se o dotazy typu „Jste ženatý/vdaná?“ „Máte děti?“ Pokud budete považovat daný dotaz za důvěrný nebo dokonce diskriminační, zdvořile odmítněte odpovídat. Můžete například říci: „Ráda bych se této otázce vyhnula.“ Nebo odpovědět otázkou s doplněním: „Jak moje odpověď ovlivní výsledek pohovoru? Spíše bych se zaměřila na osobnostní předpoklady k dané pozici.”
Otázky pro absolventy:
- Proč jste se rozhodl studovat tento obor a splnilo studium vaše očekávání?
- Kdybyste se měl dnes znovu rozhodnout, volil byste stejně?
- Prošel jste dalšími kurzy, máte zájem se dále vzdělávat?
- Měl jste nějakou pracovní zkušenost při studiu formou brigád?
- Máte zkušenost s tímto typem práce?
U všech odpovědí se vždy vyplatí být co nejvíce autentický.
