Sendvičovou generací se nazývá skupina lidí „slisovaná“ mezi péčí o děti a staré nebo nemocné rodiče, která nemá čas ani sílu na cokoliv nad rámec svých náročných povinností. Ovlivňuje tato životní etapa jejich kariéru? Jak může vypadat jejich běžný den? Odvést děti do školy, cestou do práce na poštu, v práci vyřídit milion úkolů, cestou z práce do družiny, nakoupit domů i pro tchýni, z družiny na kroužky, rychle k tchýni s nákupem, trochu jí uklidit, pomoc s domácí rehabilitací, vyzvednout děti z kroužku, uvařit večeři, zkontrolovat úkoly, hodit prádlo do pračky, zkontrolovat aktovky, dát dětem dobrou noc a padnout vyčerpáním do postele.
Stále častěji se v poslední době upozorňuje na problém takzvané sendvičové generace. Čili těch, kteří se ocitli podobně jako šunka mezi plátky sendvičového chleba mezi dvěma, někdy i třemi generacemi své rodiny, které potřebují, případně vyžadují jejich péči a pomoc. Logicky to bývají staří rodiče, případně tchyně s tchánem ze strany jedné, z druhé pak vlastní děti (vzhledem ke stále se zvyšujícímu věku matek prvorodiček) nebo i vnoučata. Největší problém představuje fakt, že vaše děti ještě nejsou dospělé, stále vás potřebují, a to nejen ekonomicky. Zároveň se k vám čím dál tím častěji obrací i stárnoucí rodiče, kteří již nezvládají péči o svoji domácnost, nákupy, pochůzky, v horším případě ani péči o sebe. Péče o rodiče je přitom mnohem náročnější než péče o děti, fyzicky i psychicky. Starat se o dítě v sobě nese ve své podstatě radost, naději do budoucna. Starat se o rodiče, který se vám před očima mění v malé vzdorující dítě, je velmi náročné. Celá tato životní situace tak nahrává přemýšlení o vašich prioritách, o smyslu toho, čím momentálně procházíte, i smyslu života vůbec. Nejlépe jsou na tom ti, kteří i přes tato úskalí umí nalézt v péči o seniora naplnění. Dává jim to sílu jít dál, příliš nenaříkat a přijímat věci tak, jak jsou.
K tomuto tlaku se navíc přidává i vlastní zvyšující se věk, který na výkonnosti a schopnosti zvládat stres příliš nepřidává. Být v realitě každodenních povinností, snění o týdnu, dnu či alespoň hodině, kdy se nemusí vůbec nic. Svobodně se nadechnout a pokochat se modrou oblohou. Jak se alespoň částečně osvobodit a ulehčit si otrockou dřinu, která zdánlivě zřejmě nikdy neskončí?
Zkusme se na problém sendvičové generace podívat trochu jinak. Jejich blízcí, ať už rodiče, či potomci, si zvykli na péči v kterýkoli den i hodinu. Že jsou stále k dispozici, je pro ně naprosto samozřejmou věcí. Neuvědomují si, že sendvičová generace má právo na svůj soukromý čas a soukromý život. A tak jim někdo stále volá, přichází a odchází, prosí a žádá kolikrát o maličkosti.
Smutné je, že daný stav věci považují za normální a nijak se nesnaží vzepřít. Řešení je přitom tak jednoduché! Vypnout mobil, zamknout dveře a oznámit, v které hodiny, ve kterých se prostě odpočívá a hlavně delegovat. Všechno se nemusí zvládnout, většina povinností se dá přehrát někomu jinému. K lékaři může odvézt maminku pečovatelská služba a zrovna tak jí může nakoupit i uklidit. S vnoučaty se také nemusí plánovat náročné výlety a koláč z pekárny k nedělnímu obědu také není špatný. Delegování nemusejí být uchráněni ani rodinní příslušníci, třeba teenagerům se dá vytvořit i menší placená brigáda. To se potom budou konat nákupy babičce ochotně a rychle!
Pohlídat mladým, nakoupit starým, uvařit, napéct, pozvat všechny na nedělní oběd. Vzorně fungující pospolitá rodina, všichni by mohli závidět. Tak proč se sendvičová generace cítí tak vyčerpaná a frustrovaná? Je načase si položit pár všetečných otázek. Opravdu to chceme, musíme, jsme povinni? A není načase nekompromisně oznámit, že svoje služby omezíte, alespoň na čas? S otázkami souvisí i tolikrát zmiňované umění říct NE!, tedy umění asertivity. Pokud někdo neustále ochotně slouží a pomáhá všem, kdo o to požádají, nemusí to přinášet pocit naplnění a uspokojení, někdy spíš ublíženost a vztek.
Pomoc nabízí například informační portál Neztratitsevestari.cz neziskové organizace Sue Ryder. Přináší cenné informace, které mají pomoct seniorům i jejich rodinám řešit často svízelné situace. Příslušníci takzvané sendvičové generace zde najdou řešení svých zásadních problémů. Odborníci z různých oblastí jim odpoví na otázky například z oblasti práva, psychologie či zdraví.
Všichni, kdo pečují, potřebují péči. Aby dokázali být laskaví k druhým, musí být nejdříve laskaví sami k sobě. Mělo by tedy být samozřejmé, že se budou zamýšlet nejen nad tím, co potřebují jejich blízcí, ale také co potřebujete oni sami. Je na čase smířit se s tím, že není v jejich silách zajistit, aby všichni byli stále spokojení. Jak to jen jde, měli by si dopřát i nicnedělání. A hlavně bez výčitek. Pokud už si objednají paní na úklid, nemusí získaný čas využít k jiné práci, ale jen a jen k odpočinku. Zkusit si také něco pěkného, byť jen na pár chvil, dopřát každý den.
