Budoucnost vzdělávání neumíme předpovědět. Můžeme si ji ale představit. Právě na této myšlence stojí publikace Learning in Motion, která zkoumá, jak by se mohly proměnit způsoby učení v době, kdy se stírají hranice mezi fyzickým a digitálním světem a kdy je mobilita stále důležitější součástí každodenního života.
Odkud se vzala myšlenka „učení v pohybu“?
Autoři publikace vyšli z jednoduchého nápadu. Představili si vzdělávací program, jehož účastníci by cestovali autobusem po předem stanovené trase a učili se během samotné cesty. Z původně konkrétního návrhu však postupně vznikla mnohem širší úvaha o budoucnosti vzdělávání. Klíčové byly dvě otázky: Co vlastně znamená mobilita? A jak se budeme učit v budoucnosti?
Při hledání odpovědí se ukázalo, že není možné jednoduše propojit současný stav s představou budoucnosti přímou linií. Pokud chceme přemýšlet o vzdělávání roku 2050, musíme nejprve přijmout nejistotu a připustit, že budoucnost může vypadat zcela jinak, než si dnes dokážeme představit.
Když se učíme v pohybu
Mobilní učení bývá nejčastěji spojováno s digitálními technologiemi, které umožňují studovat bez ohledu na čas nebo místo. Autoři však navrhují jiný pohled. Pozornost přesouvají od technologií k samotným účastníkům vzdělávání. Ptají se, jak souvisí učení s tím, jak se pohybujeme, cestujeme, pracujeme nebo trávíme volný čas. Z tohoto pohledu není mobilita pouze technickou možností připojit se odkudkoliv, ale běžnou součástí lidského života. Právě způsoby, jakými se lidé pohybují mezi různými prostředími, mohou podle autorů významně ovlivňovat také způsoby, jakými získávají nové znalosti a zkušenosti.
Publikace proto pracuje s představou budoucnosti, ve které vzdělávání nebude vázáno na jedno konkrétní místo ani na pevně vymezený vzdělávací program. Učení se může odehrávat během přesunů, v různých fyzických prostředích i ve virtuálních prostorech, které budou stále častěji propojené.
Signály, které naznačují směr vývoje
Významnou část tvoří analýza takzvaných signálů budoucnosti. Pozorovatelných jevů a trendů, které již dnes ukazují, jak se proměňuje svět kolem nás.
Autoři vybrali 24 signálů rozdělených do osmi tematických oblastí. Každý z nich doplňují konkrétními a často neobvyklými příklady, které pomáhají lépe pochopit probíhající změny. Publikace se věnuje například rozvoji rozhraní propojujících mozek s počítačem (Brain-Computer Interfaces), konceptu patnáctiminutových měst, proměnám pracovního trhu, vícegenerační pracovní síle nebo novým kulturním a estetickým přístupům k životu a práci.
Nejde přitom o technologické předpovědi. Smyslem je ukázat, jak se mění prostředí, ve kterém budou lidé v budoucnu žít, pracovat a učit se.
Čtyři možné podoby vzdělávání v roce 2050
Jádrem publikace jsou čtyři scénáře budoucnosti, které představují různé možnosti vývoje vzdělávání do roku 2050. Nejsou to předpovědi ani strategické plány. Spíše nástroje, které pomáhají přemýšlet o různých směrech budoucího vývoje.
Scénáře vznikají kombinací dvou důležitých os. První z nich představuje napětí mezi zážitkovým učením založeným na zkušenosti a tradičnějšími didaktickými přístupy. Druhá osa pracuje se vztahem mezi fyzickým pohybem a cestováním na jedné straně a virtuální mobilitou na straně druhé.
Právě průnik těchto přístupů vytváří čtyři odlišné obrazy budoucnosti. Každý z nich ukazuje jinou podobu vzdělávacího prostředí a jiný způsob, jakým by lidé mohli získávat znalosti a dovednosti v polovině 21. století. Publikace však záměrně nenabízí jeden preferovaný model. Jejím cílem je otevřít diskusi o tom, jak mohou změny ve společnosti, technologiích a mobilitě proměnit samotnou podstatu učení.
Vzdělávání jako celoživotní cesta
Budoucnost vzdělávání nebude spojena pouze s novými technologiemi. Stejně důležité bude přehodnocení samotného významu učení. Lidé se budou muset průběžně přizpůsobovat změnám, osvojovat si nové znalosti a reagovat na proměňující se pracovní i společenské podmínky. Učení se proto může stát přirozenou součástí života, která nebude oddělena od práce, cestování nebo každodenních aktivit.
Takové pojetí vzdělávání předpokládá větší flexibilitu, otevřenost a schopnost využívat příležitosti k učení v nejrůznějších situacích a prostředích.
Přijmout nejistotu jako součást budoucnosti
Jedním z hlavních poselství je potřeba naučit se pracovat s nejistotou. Budoucnost vzdělávání nelze přesně naplánovat ani vypočítat. Lze však vytvářet scénáře, klást otázky a hledat nové perspektivy. Autoři proto nepředkládají definitivní obraz roku 2050. Místo toho vybízejí čtenáře k aktivnímu přemýšlení o tom, jaké vzdělávání bude společnost potřebovat a jaké příležitosti mohou vzniknout na průsečíku technologií, mobility a lidské kreativity.
Publikace připomíná, že budoucnost vzdělávání nevzniká sama od sebe. Utváříme ji již dnes tím, jak přemýšlíme o učení, práci, technologiích a společnosti. Právě schopnost představit si alternativní budoucnosti může být jednou z nejdůležitějších kompetencí pro nadcházející desetiletí.
Zdroj:
International Training Centre of the International Labour Organization (ITCILO). Learning in Motion: Navigating the Next Frontier.
https://www.itcilo.org/resources/learning-in-motion