Volba povolání „zahrnuje rozhodování o konkrétním povolání, které by dotyčný jednotlivec chtěl v budoucnu vykonávat, výchovu k volbě povolání, výběr střední školy v posledním ročníku základní školy, hledání konkrétního zaměstnání u konkrétního zaměstnavatele a rekvalifikace na jiné povolání“. (Petr Hlaďo)
Už jako děti jsme od dospělých dostávali otázku. Čím chceš být? Většinou jsme toužili po zajímavých povoláních jako kosmonaut, pilot letadla, učitel, doktor, nebo o práci se zvířátky. Odpovědi byly různé, ale většina nad tím moc nepřemýšlela, bylo to tak daleko. Zlom přišel na druhém stupni základní školy, kdy se začalo víc mluvit o tom, co se skrývá v jednotlivých profesích a taky jsme se my začali o některé věci víc zajímat. Souviselo to i s nástupem na střední školu. Tam už jsme přemýšleli nad tím, že se ta škola stane odrazovým můstkem pro naše vysněné povolání nebo povolání na které nás připravovala rodina. Ale nebylo to tak u všech. Ne všichni, někteří si nechali poradit od rodičů, kariérových nebo výchovných poradců ve škole a některým to bylo jedno. Hlavně když budou mít vzdělání a pokoj od rodičů, kteří jim kladli na srdce, že je důležité. Někteří jsme volili učební obor, nebavilo nás neustálé učení, ale bavila nás práce s materiálem nebo opravování různých věcí. Někteří zase rádi zasedli ke knihám nebo internetu a snažili se získat všechny dostupné informace o tom, co je zajímá a někteří měli jasný cíl. Budu studovat a chci být…
První volba povolání má v procesu profesní orientace stěžejní význam
Volba povolání je součástí vývoje osobnosti. Děti ji mají za těžký úkol. A je to dobrý odhad, protože první volba povolání má v procesu profesní orientace stěžejní význam. Strádal (2001, s. 153) ji popisuje následovně: „Je to podobné jako na nádraží. Jakmile vstoupíte do určitého vlaku, můžete sice během jízdy přestoupit a rozhodovat tak o své další trase, ale základní směr vaší jízdy už je dán. Čím více jej budete chtít změnit, tím více úsilí vás to bude stát“.
Tak jak to s tou volbou povolání vlastně je? Volíme si sami, nutí nás do něčeho okolí (podnikám, tak budeš studovat ekonomiku a vedení firmy, všichni u nás byli lékaři, tak to bude medicína, nejvíc si vyděláš jako řemeslník tak se vyučíš). Ale taky jsme přemýšleli. Moc bych si přál učit v mateřské školce, ale jsou tam většinou ženy a dívky, nebudu vypadat jako někdo, kdo je zaměřen na malé děti? Vždycky mi šla matematika, vidím se na matematicko-fyzikální fakultě, ale budou tam samí kluci a já jako holka se tam nebudu cítit dobře.
Lepší kariérní volby jsou přínosem pro seberealizaci dívek i chlapců a taky pro zaměstnavatele
Mé vysněné povolání a předsudky. Zdravotní bratr, řidička náklaďáku, stavební inženýrka, kosmetik, prodavač v květinářství, žena v taxíku. Ano mám předpoklady a moc by mě ta práce bavila, ale jak to bude vypadat. Nebude na mě mužský nebo ženský kolektiv koukat divně? Zvládnu to? Podpoří mě rodina, přátelé? Neuslyším, že jsem divný, divná? Určitě je mnoho otázek, které se honí hlavou mladých lidí. A ne v této chvíli, ale dlouho před ní, je to o nás dospělých, abychom uměli vysvětlit, co jsou to stereotypy, jak mohou být zavádějící a škodlivé. Je proto důležité systematicky posilovat kariérní výchovu. Lepší kariérní volby jsou přínosem pro seberealizaci dívek i chlapců a taky pro zaměstnavatele, protože budou zaměstnávat lidi, kteří jsou nejen pro určenou práci kompetentní, ale mají o ni zájem a chtěli ji dělat. To by mělo být zárukou nejen jejich spokojenosti, ale i spokojenosti zaměstnavatele.
A co když nevíme? Baví nás skoro všechno, zvládáme obstojně všechny předměty nikde není problém, ale nic nás nepřitahuje. Vlastně je nám to jedno, co budeme dělat. Ano ptali jsme se rodičů, ale ti nám řekli: „Vyber si sám“. Mluvili jsme i s výchovným poradcem a ten se nás zeptal, co nás baví, ale nás baví skoro všechno…
Volba povolání a první zaměstnání je inspirativní a důležitá část života. Ale měnit práci není nic výjimečného.
Co teď? Podle čeho se orientovat, co mě bude bavit v budoucnu. A proč se musím rozhodnout právě teď, když chci cestovat, bavit se s přáteli, sedět u počítače. Dokončil jsem střední školu, na vysokou se mi nechce, ale do práce taky ne. Dobrou pomůckou by mohlo být napsat si své cíle a co bych od života nejraději očekával. Dobře, vyjde mi cestování, seznamování s lidmi, poznávání krajin. Co teď? Potřebuji peníze a proto budu volit práci, kde si rychle dost vydělám, abych mohl cestovat. Nevadí, že jsem studoval něco jiného, chvíli to vydržím a pak si splním svůj se. Ani tato cesta není nic špatného. Může být dobrou průpravou pro další život, a nakonec nemusím ani nikam cestovat a mohu změnit své priority. Měnit práci není nic výjimečného. Naopak, člověk by měl za život změnit aspoň jedenkrát podstatně zaměstnání. Ale to už je jiná část života. A k tomu, co bylo napsáno v předchozích řádcích. Jakmile vstoupíte do určitého vlaku, můžete vystoupit, ale tu první cestu si budete pamatovat a bude utvářet vaše další. Volba povolání a první zaměstnání je inspirativní a důležitá část života každého z vás.
