Jak by měl vypadat správný denní režim, abyste se cítili zdravě, spokojeně, v souladu se sebou i světem? Osvojit si zásady zdravého životního stylu v dnešní komplikované době plné výzev, přemíry informací a složitých rozhodování nemusí být úplně jednoduché.
Slovo režim má mnoho významů. Mně dává smysl pojetí režimu jako určitého řádu, který dodává bezpečí, rámec, ale zároveň lehkost našemu životu. Tím, že známe svoje hodnoty, priority, záměry, jsme motivovaní dodržovat určitou disciplínu, kterou je sice občas těžké zvládat, přijímat jisté nepohodlí, omezení a nutnost pracovat na své trpělivosti. Pomocí silného rozhodnutí, naší vnitřní motivaci a nápomocných užitečných návyků se ale lépe a rychleji dostaneme do místa, kde nám bude dobře. Užitečné návyky nám s řádem pomáhají, přináší do života zjednodušení, jsou součásti populárního trendu minimalismu, který se týká všech součástí životního stylu a zejména způsobu myšlení.
Zdravý denní řád mě má vést k celostnímu zdraví. Zdraví těla (vyživené, harmonizované, dobře odpočinuté tělo). Zdraví myšlenek (těch skrytých i vyřčených). Sem patří vnitřní dialog, pravidelná reflexe, hledání odpovědí v sobě na to, jak se cítím v různých oblastech svého života, v čem jsme se cítili dobře a co se nepovedlo, co mohu udělat jinak a co teď nemohu udělat a musím to „nechat být“. Třeba proto, že zatím pro tuto věc nedozrál ten správný čas.
Zdraví vztahů
Nejtěžší práce na světě jsou vztahy. Jejich budování, posilování, léčení. Nejjednodušší je nový vztah navázat (pokud nemáte potíže se seznamováním), někdy je nutné vztah opustit. A odpustit. Máme-li mít dobré vztahy, máme mít společné zážitky. To předpokládá nároky na čas. A ten máme opravdu dobře využívat. Největší dar, který můžeme druhému dát, je náš čas. Základem všech vztahů je dobrý vztah sám se sebou. Vědomí vlastní hodnoty, sebeláska, sebeúcta. Důležitá je také péče o zdraví citů. Práce s emocemi, které jsou pro nás vnitřním kompasem a vždycky nás mohou posunout dál. V případě vztahů se nejedná jen o ty nejbližší, v rámci rodiny, ale i o ty pracovní. Právě vztahy na pracovišti ovlivňují náš celkový pocit ze zaměstnání.
Užitečné návyky, které se nám mohou hodit v dětství i v dospělosti
Užitečné návyky. Protiklad zlozvyků. Rady, jak „umět“ život.
Kdyby tak existovala jejich sbírka, naučili bychom se je, řídili se jimi a „uměli“ bychom život. Ale myslím si, že pak už bychom nežili. Život by ztratil svoji dynamiku. Každý den totiž přináší nové situace, do kterých jsme stavěni, a my k nim zaujímáme nějaké stanovisko, nějak se v nich chováme, uplatňujeme svoje vzorce chování, svoje návyky. Ale i ty je nutné čas od času zrevidovat a z nových situací se poučit a návyky „aktualizovat“.
Obecné doporučení k zavedení návyku se však najdou, jsou to například:
- začít vždy jen jedním z návyků,
- vydržet u jeho začleňování do denního režimu tak dlouho, dokud se plně neautomatizuje a nestane se zvykem,
- nový návyk by měl směřovat „k něčemu“, ne „od něčeho“. Např. ne „přestat bezcílně brouzdat na sociálních sítích“, ale „uvědomit si, že pro naplněný život chci raději tento čas věnovat čtení literatury osobního rozvoje a začít číst každý den 10 min“.
Předpokladem je, že známe svou vizi a své „proč“ – proč daný návyk chceme do života vnést a jaké budou jeho přínosy pro nás osobně a také pro lidi v našem okolí.
Myslím si, že základním smyslem našeho bytí je interakce v čase, prostoru, kultuře, skupině. A tak píšu pár rad, aby naše bytí bylo užitečné.
- Vím, co chci, mám vizi vlastního života osobního i pracovního. Hledám v sobě odpovědi na otázku, co chci a jak toho dosáhnu. Dělám konkrétní kroky.
- Chci být užitečný – to, co se naučím, použiji v praxi, nepohrdám novým, smysl některých naučených skutečností se nám teprve odhalí. Jsem otevřený pro nové poznatky.
- Každý den chci „něco“ udělat – lenost je škodlivá, prací si vypracuji sebekázeň.
- Vím, že i cesta je cíl.
- Co mě nezabije, to mě posílí. Vlastní zkušenost je nepřenositelná. Díky chybám rosteme.
- Snažím se usmívat, i když mi teče do bot. Raduji se i v negativních situacích. Jsem vděčný za to, co mám.
- Přemýšlím, jak „by to šlo“, a ne, proč to nejde.
- Není vždy nejlepší to nejjednodušší, ale to důležité.
- Nemusím všechno udělat sám, na některé úkoly deleguji na ostatní – i to je umění. Jiní lidé mohou udělat úkoly, které mi jdou pomalu či se do kterých se nutím, rychle, lépe a s radostí.
- Investuji do sebe, ne do atributů úspěchu (abych vypadal lépe v očích druhých, měl super auto, dům, nejmodernější a nejdražší telefon).
- Hledám vnitřní příčiny důvody, podněty, proč o něco usilovat, nečekám na schválení či podporu někoho jiného.
- Mám rád čas.
- Odpočívám a slavím.
Klíčovou silou k vypracování užitečných návyků je naše vůle. Je jako sval. Potřebuje trénink. Ale nejdůležitější je naše rozhodnutí a silné „proč“ v rovině motivace.
Klíčem k vytvoření návyku je jeho opakování. K zavádění návyků se ještě vrátíme v dalším článku..
